Ženka
Ženka, y, f. = žena, das Weib, die Frau. Vz Žena. Boženku, Boženku, daj mi takú ženku, čo by me vodila do šenku, do šenku. Sl. spv. 212. V tomto roce vojna bude, čem tobě, synečku, ženka bude? Pck. Ps. 63. Vyberiem si za žienku Bystrú, švárnu Slo- venku. Sl. spv. 52., Koll.Zp. I. 331. Vojna bola i minula, moja žienka nezhynula, moja žienka i dnes žije, ráda pálenečku pije. Koll. Zp. I. 392. Vesna, panna Vesna, boh- daj si zablesla krásotu do líček, silotu do rúček, čistotu do dúšek: mládencom i diev- kam, mužíčkom i žienkam, starčekom i diet- kam. Phld. IV. 462. — Ž., s příhanou = nevěstka. Ž. obecná, poběhlá, žena prázdná, ženima, die Hure, meretrix. ZN. Běhlá (běžná. Pč. 16.) ž. Reš. Nemiluj ty cuzí ženky, než sa ožeň. Mor. Tč. Já jeho mamlasem, on mne zval ženko. Koll. Zp. I. 269. Papež od prázd- ných ženek, jichž jest mnoho set v jeho městě, béře na měsiec po zlatém. Hus III. 246. — Ž. mrazivá = zima. Slov. Hdk. — Ž. = sponka. D.