Žentour
Žentour, u, m., der Göpel = hřídel veliký, který se nyní točí koňmi a na kterém se provazem kamení, voda, rudy atd. z dolů vytahují. Am. Dle S. N. = hřídel stojatý, kolem něhož navinuta jest čásť provazu, jehož druhý konec k břemenu jest přidělán tak, že otáčením hřídele a navíjením se naň provazu břímě se s místa odvléká; vratidlo ležaté jest rumpál. Ž., snad od ženu a túr, poněvadž se vytahování to dobytkem dělo. Jg. Mz. 378. myslí, že snad z něm. Senk- korb. Ž. také stroj k hnání jiných strojů, ku př. mlýnův. Vys. Ž. ruční (vratidlo), koňský, der Pferdegöpel. Šp., Nz. Vz S. N., KP. II. 23., KP. III. 67. Železný ž. na jednoho koně, einpferdiger eiserner Göpel, Garettův, Garettscher G. Šp. Ž. báňský. Zpr. arch. IX. 70. Ž. obloukový, der Bügel- göpel, Dch , ležatý, pojezdný. Us. Pdl. Hří- del ž-ru, die Göpelwelle. Šp. V pion. der Brüstzug. Čsk.