Žerď
Žerď, i, žerďka, žírďka, y, f. = hůl tenká, dlouhá, nestrouhaná, eine lange, dünne, un- geschabte Stange. Koll. IV. 15. Ž. na ptáky. Ptáčník vějice lepové na rohatinu n. žerď
vystaví. Kom. Hlavu jeho na dlouhé žerdi
vystrčiti rozkázal. V. Ž. v tělocviku, vz
462., 493. Ž. vlaječná, der Flaggenbau. Dch.
Ž. rozvodná, die Steuerstange. Šmr. 91. Žrď
předlúhá. Alx. B. v. 302. (HP. 79.). Tu žrď
za věsť ve dne jměli. Ib. 307. Stín na žer-
dích smrečin. Phld. IV. 14. Tak vyzerá nad
hlavámi zástupu jeho postava, šta by žrď
čierna celá. Sldk. Mart. 29. Kázal ji k žrdi
přiviežíc ohněm žéci. Pass. 14. stol. Ž. =
dřevce od kopí. Br. Žrď vňuž (= jako) pa-
vuzu nesa (velikou). Alx B. v. 168. (H. P.
76.). — Ž. = sochor, die Stange. BO. — Ž. = bidlo, kterým se něco strká, die Stos- stange, der Hebel. V. — Ž. u plotu, die Stakete. Us. — Ž. v laboratoři, die Kapelle. Čsk. — Ž. v prakt. geomet. Ž. řetězová, der Kettenstab. Nz.