Žernov
Žernov (žrnov, Dal. Jir. 86.), a, žernovek, žernůvek, vku, žernovák, u, m. Ž. = kámen mlýnský (tvrdší než pískovec), ein Mühlstein. V., Š. N. Dle Šp. také mlynčák, dokesák, doubravák, těsnovák, žehrovák, žitavák, kámen hrachový. Ž. obsahuje křemenná zrna, živec zvětralý, kavlinický, něco slídy a tmel hlinitý. Krč. G. 49. Ž. francouzský, německý, křemenný, sarospatský. Prm. Každý, jakž rozumí, tak valchuj a mel to, což já za žernov sypati budu. Bart. A jakož ž., když není právě skřesán, nedobře mele zrn, než na přeskáčku, netotkna se některých zrn, též my řiekáme ne všech, kteréž máme řie- kati, slov; I kam by se děli kuběnáři kněžie a mnišie a my moře nemáme? A snad s že- nami svými, by měli s žernovy u potocě topeni býti, zastavili by potok a učinili by rybník. Hus I. 307., II. 284. V., S. N. Ž. svrchní (běhoun. Vz Mlýn). D. Na ž. vodu pustiti. Hus I. 307. Žernov křesati, D., dě- lati. Pč. 9. Ž-vy samy nejedí a lidem mouku dávají. Č. M. 55. — Ž. = vůbec kámen pí- seční, ein Sandstein. Krok, Mus., Techn. Spustila naň úlomek žrnova se zdi. Bj. — Ž. = žerna, die Handmühle. Žernovem ruč- ním sám mouku mlel. Jel. Vezmúc žrnov meliž múku. BO. Žrnov osličí. ZN. Ž. = mlýnek, který se točí nohou. Na mor. Val. Brt. — Ž. = ćeška kolena. Krok. — Od Žernovů. Tomáš Lédin od Žernovů jinak Bezelsti. Tk. V. 94.—96. — Ž. hrad (Žer- novy). Vz Blk. Kfsk. 531.