Žertovati
Žertovati, žertovávati = pohrávati, smáti se, šprymovati, zastr.spíleti, scherzen, spassen. D. — abs. S kýms nerostl, nežertuj. Prov. Zvěř žertuje = si hraje. Škd. Už domky otcov zazreli a čoby ďalej žartovať chceli, dvojná cesta jich rozdelí. Ntr. V. 35. Žer- tuješ-li, ohlížej se. Bž. Přestaň ž., když se tvář pýří. Šd. — komu. Ústa mi žartujú, oči sa mi smějú, ale sa mi v srdci horké slzy lejú. Koll. Zp. I. 61. — s kým. Nezdáš sa ty, milý, že ťa ja milujem; veru ťa ja nechcem, len s tebou žartujem. Sb. sl. ps. II. 1. 61. Žeby byla (ta říčice) jedné ženy, s kterúž jest viecekrál žertoval. NB. Tč. 115. Nežertuj kočka s psem. Šd. Ž. s pan- nami. Solf. Nežertuj s ním (nerozumí žertu). Brt. S. 3. vyd. 81. Chudý s bohatým nehoduj, moudrý s bláznem nežertuj. D. — z koho = žert z někoho míti. L. Přítele vždy ušetřuj a z něho nikdy nežertuj. Brt. S. 3. vyd. 81., Č. — čím. Nežertuj tím, co smrdí. Pk. — jak. Slovom i skutkom žartujú zbytečne. Na Slov. Tč. Mlynárka so svojím frajerom ujiedajú si koláčov, pečenky, upíjajú vínka, žartujú a chychocú sa až radosť. Mt. S. I. 71. Nežertuj, aby to koho bolelo, aniž prav- dou týrej. Exc. — o čem. O Filippovi žertoval a šprymoval. Dač. I. 84. — kdy (kým). Kdo vždycky žertuje, bláznem se jmenuje. Na Mor. Tč. Tu zimu a v létě kněžie a starší hejtmané velmi sedláky žer- tovali, neb jim (sediaci) penieze do kádi sypali. Let. 35. (1420.), Pal. Děj. III. 1. 346. — se (s čím). Či to len vetry severné dujú? Či kdosi o pomoc volá? Či sa dru- žice moje žartujú? Sldk. 339. Nazdáš sa, šuhajko, že ťa já milujem? A já nic, veru nie, len sa tak žartujem; Povez mi, má milá, za blázna ma nemaj, či sa len žartuješ, či myslíš na ozaj? Koll. Zp. I. 173., 189. Ale keď tu prišla dvanásta a začalo to hurtovať, poľakal sa každý a pomyslel si, že je ne- hodno za tristo zlatých žartovať sa so ži- votom, sein Leben aufs Spiel setzen. Dbš. Sl. pov. III. 88. Ale Vám neradím ta chodiť, lebo je ono veru nie dobre žartovať sa s takými vecmi. Let. Mt. S. V. 2. 75.