Žertva
Žertva (zastr. žirtva), y, f. = zápalná oběť, das Brandopfer. MV., Msn. Or. 77., Mus. Oběť žertvy páliti. Koll. Spevy, tance a hostiny strojili k pocte týchto svojich bohov; v obeť jim prinášali prvotiny úrod, strovu, koláče, mäso, víno, mädovec, a vo- lali to žertvami t. j. pokrmom pre bohy. Tieto žertvy pálili alebo nahávali tam pod stromami a pod modlami. Dbš. Pm. 7. Ne já sám jeden jsem se stal žertvou své ně- mecké lektury. Kos. v Km. 1884. Zabíjení ž-vy; Strávení žertov; Syna v žertvu obě- tovati měl; Člověk lakomý obětuje penězům ne nějaký dobytek, nébrž duši v žertvu. Sš. I. 122., II. 31., 33., 126. — Cf. Vlšk. 323., 328.