Žezlo
Žezlo (žežlo; zastr. žezl, a, m.), a, n. = berla, hůl, der Stab. Žezlb, žbzIl, virga, lit. žagarai. Mkl. aL 12. Ž. trestové. Sš. J. 283. — Ž. = druh berly jakožto znak ně- jaké důstojnosti a moci jmenovitě panovnické, das Scepter, Zepter. S. N., Vlšk. 190. Klel jsi žezlu jeho. Ž. wit. Hab. 14. Ž. a jablko; zlaté ž. V. Konečně mělo žezlo jeho v Je- rusalémě vztýčeno býti. Sš. J. 43. Zmocnil se žezla královského. Lpř. Děj. I. 19. Vzem král zlatý žezl. BO. — Ž. = važisko, va- žiště u rozpor, váhy. U Kutné Hory. Kál. — Ž. = hrázba či žerď tenetná (u myslivcův), die Strebestange. D. Ž-a = dřevěné rámce, na nichž jsou síti upevněné. Šp. Vz Nevod. — Ž. = stěžeň, der Mast-, Segelbaum. Díra, v níž ž. stojí. V. Na ž. lodí, die Segelstange. Kom. — Ž. = podražec, rostlina, Osterluzei. Rybay. — Ž. braniborské, souhvězdí, Bran- denburgisches Scepter. Stč. Zmp. 25., Nz.