Žičeti
Žičeti, iterat. od žičiti v dial. Vz List. fil. 1892. 291. Žičiti. Mkl. Etym. 411. b. - co komu. Ž-la mu nevěstu (dohodila, schválila). Mor. Vhl. — komu čeho. Něžičí mi ani oka v hlavě. VSlz. I. 235. — se čím jak. Žičil se v tichosti zdarem svým. Pal Rdh. III. 284. (III. 31., 183.).