ŽičitiŽičiti (žitčiti, Pk.), il, en, ení;
požičiti = dáti užiti, dopřáti, přáti, gönnen, vergön- nen, geben, gewähren. —
komu co, čeho —
přáti. Bern., Plk., Koll. Já mu toho žičím. Slez. Šd. Cudzím žiješ a nežičíš sebe (sobě). Kyt. 1876. 28. Miluj národ holubičí a len on zrast, slávu ti žičí. Ppk. II. 146. Ž. si = přáti si, hověti si. Hdž. Šlb. 82. Vodu čistú žič nemocným a chudobě. Hrbň. Rkp. Žič mi to; On mu nic nežičil; Pes ani kosti si nežičí; Ten lakota mu nežičí ani toho kúsku chleba. Na Ostrav. Tč. Preto Slovák, ktorý žičí svôjmu rodu život, kričí: Nechže žije slovenčina!; Nezáviď inému, čo žičíš sám sebe; Slovenstvo, to tvoja chvála! Cudzí ti i tu nežičú; trn si mu v oku a on bez mála
Ukřižuj na tebä kričí. Č. Čt. I. 154., 277., II. 181. (Kdo) dobre žičí všetkému svetu, tomu sám Pánboh dá z neba kvetu. Phld. IV. 463. Vie, že aj seba zveličí tým, keď všetkým ľuďom žičí. Zátur. Háj. I. 41. Mnohí ti žičili tvoje vzmáhanie sa a len nestatoční vylievali si na tebe polievku závisti. Zátur. Priat. IV. 98. A vám tedy vlastnosť tuto žičím. Koll. ZN. 63. Či bys mi, ma milá, to peklo žičila? Za jiného bys šla, jiného lúbila? Koll. Zp. I. 115. Hubinky, jakovýeh zvyk bratrům Rusům žičil (do- přál). Koll. —
se čím =
užívati něčeho. Dlouho-li se tito Němci naším zbožím ž. budou? Háj. Duše lidská nadějí věčného dědictví božího se žičí; Když přednosti té, jíž žičíme, nad jinými dostihnouti se nám neudá. Sš. J. 21., II. 64. Žičila se vojska bezpečím a mírem. Hdk. Lum. V. 257. Jin- dřich Ptáčník vítězstvím lacině dobytým se žičil
ve prospěch německolatinské cír- kevní vlády v Čechách. Sb. vel. IV. 11. Chodil jsem po městech a krajinách, žičil se hojně prachem archivů; Žičili se citem, že mohou dělati sobě krále a pána dle libosti; Chtěl zmocniti se stříbrných dolů kutnohorských, aby kacíři jimi žičiti se déle nemohli; Matiáš nedlouho žičil se kla- mem vítězství. Pal. Děj. I. LIV., IV. 2. 276., 486., 558. —
se v čem: v sladkých snách. Koll. V konečném vítězství svém se žičíce a kochajíce. Sš. J. 287. —
jak. Já mu to
z cela srdca žičím. Na Ostrav. Tč. —
nač. Na tento nový život tvůj ti všecko dobré žičím Na Ostrav. Tč. —
s infinit. Děkuji paní kmotře velice, že sládkovi mému v příbytku a náčení svém pivo vařiti jest žičila. Sl. let. I. 288.
