Žid
Žid. Plural: Židové. 14. stol. Mus. 1900. 505. Ž., aby šálil lid; Ž. i dušu prodá; Židi privedú do bídy; Žid krstený, vlk zkro- tený; Žid to vzal a žida čert; Židze, čort po tebe idze; Ž. žida zastane; Ž. židovi brat atd. Vz Zát. Př. 382b. Sr. ib. 146. (o opatrném), 270. Jde po tom, jako ž. po stříbře (chtivě po tom sahá). Hoř. 119. Mala som frajerov ako žid korenia. Slov. Čes. 1. VIII. 339. Drží k ní, jako ž. k své víře. Sá. Ves. rom. 139 — Sr. Har. II 46. nn. Posměšky na židy ve Slez. Vz Čes. 1. IX. 146. Žida uder po ruke, a on sa chytí za hlavu. Mus. slov. II. 50. A pečenýho Žeda be's nechtěl (když někdo příliš mnoho žádá) ? Na Hané. — Ž. = brambory rozstrouhané, mlékem rozředěné, vejci zamíchané a pečené. Hoř. 185.