Žídlo
Žídlo, a, n. = život, způsob žití, das Le- ben, die Lebensart. Ani bydla ani žídla nemá. Mt S. I. 87., Sb. sl. ps. I. 87. Veď som s jeho otcom chodil do školy a od tých čias znám celé bydlo a ž. Lipnického. Frsc. Zor. I. 8. — Ž. = zřídlo, pramen vody, die Quelle. Jg., Vck., Vký., Šd., Kam. Do vodojemu žídla vodu vysýlají. Sš. J. 161. Ta studně má dobré ž. Šd. A duch žízní po zdravotném žídle. Sš. Snt. 125. Věčné svěží ž. veškerého vědomí církve. Sš. J. 263. Ctnosti svatá, pravdo drahá, vy jste věčná žídla blaha. Štulc. I. 82. — Ž. = žahadlo, der Stachel. Mor. a Slez. Ž. včelí, vosí. Vck., Brt., Pk., Klš. Včela pustila mně ž. Šd. Had štípe jedovatým žídlem (jazýčkem). Na Zlínsku Brt. — Ž. Žídla = ramena u zadních kol vozu, mezi nimiž rozvora jest. U předních kol jsou snice. Mor. Vck.