Žíhati
Žíhati, žíhávati = páliti, brennen. — abs. Oheň žíhá. Hdž. Čít. 152. — koho čím. Žíhala ho vzpomínkami. Sá. — kdy. Co kropřivou má a chce býti, to hned na počátku bude žíhati (páliti). D. Vz Žíhlava. Ohnivé slzičky žíhají po nebi v němé té době. Nrd. — kde. Lásky plamen v duši žíhal mne. Vrch. Cítil, jak její krása žíhá milou duši jemu v ňadrech. Vrch. — co: rudy, Krok, porculán. Nz. — Ž. = prouhy dělati. Ros.