Žíně
Žíně, ě (žíň, ě, zastr.), žíně. í, pl. = vlas koňský ze hřívy (z ocasu: vlásina, vlášení), das Rosshaar von der Mähne. — Ž. = každý dlouhý vlas koňský bez rozdílu, das Pferde-, Ross-, Schweifhaar. V pl. místy: žíňata. Žíněmi něco vycpati. Us. Továrna na pře- dení žíní. Dch. Žíně skládati k vypodobnění liter aneb obrazů. Koll. IV. 180. — Ž. = žíněná tkanina; Žíni nositi, na se vzíti. V. Žíní a pěnou mořskou se drbeme. Kom. Muž neznámý, v žíni oděný. Pal. Děj. IV. 1. 118. V žíně se obláčeti. Br. Bos v žíni před kříž šel. Pass. 814. Někdy by v prachu neb v popele a v žíni pokánie učinili. Hus I. 195. — Vz více o žíních v S. N. — Ž. v rostl. = chlupy žíním koňským podobné, crines, Pferdhaare. Rst. 528., 173. Cf. Kk. 132.