Žírka
Žírka, y, f. = žření v břiše, červenka, Bauchgrimmen, n. Slov. Plk. Na Zlínsku při dobytku táž nemoc, která při člověku hryzení, moření slove. Brt., Kld. 272., 216. Mám žírku (žření, Bauchzwicken). Us. Šd. Mořilo mne to dlouho, a jak mě ta ž. vy- mořila, usnul jsem. Us. Tč. Nejde-li krev, je ž., pakli jde, je červenka, rothe Ruhr. Na mor. Val. Vck. Proti žírce (die Kolik) užívají lidé tlučeného pepře ve vodě. Na Ostrav. Tč. Ž. = nemoc kravská: kráva dostane vředy do střev, přestane žráti a bije sebou o zem. Dává se jí proti tornu bilá kořalka s křídou. Na mor. Val. Vck. — Ž. hnilá, obyčejné nemoc včelí. Vz S. N. XI. 318. — Ž., die Fresserin, Esserin. Huba malá dírka, ale velká žírka. Us.