1. Žírný
1. Žírný = tučný, úrodný, fett, fruchtbar. Loos. Cf. Žír = zrní (žrádlo drůbeži). Ž. osení, Msn. Or. 155., krajina, Čch. Mch. 50., u Chocně. Ktk. Zbudily sa vody Váhu, na breh sa vyvalily a niesli poliam žírny, vlhký nanes. Sldk. Mart. 4. Ž. země (úrodná). Výb. I. 4. Jenže pride s pleky s Čechovými v sieže žírné vlasti přes tri ŕeky. LS. v. 17. Ž. uhlí, Fettkohle Hř. Cf. Bdl. Obr. 67. a Mus. 1878. 147. — Ž. = k žíru, k pastvě náležející, Mast-. Ž. právo, stromoví (duby buky, kaštany, lísky), svině. — Ž. = žravý, fresegierig, gefrässig. D. Ž. dobytek (krmivý, gefrässig), na mor. Val. Vck,. To je ž. kus (prase, dobře žere). Mor. Šd. Ž. krávy, svině. Tč., Dch., Koll. St. 152., Brt. D. 303. Tak by ihneď žírna obohútnica zhltla žijúcé všetko, čo zem, povetrí a čo morská rovnina dává; ešte by svú ukrotiť nevládala dosti lakotnosť. Hol. 34. 2. Žírný = žeravý, glühend, hitzig. V již. Čech., Kts. Ž. železo. D. — Ž., wild, rasend. Puchm.