1. Žíti
1. Žíti, živu, živeš, imper. živ(i), přech. živa (ouc), žil, žil, živení; místo těchto ná- ležitých tvarů máme pozdější novotvary podlé I. 7.: žiji, žij (v obec. ml. ží), žije (íc), ití; dosud zachováno: živucí; žívati (ve slože- ných, vz Žívati). Vz Gb. v Listech filol. 1883. 123., 454., Bž. 187. Žíti m. živti od živ (živ jsem, živu býti), v před t vypadlo, vz V, Šrc. 199,-202. — Ž. = živu býti, leben; požívati, užívati (obyč. bezpravně), gemessen. Vz Žití. Kat. 2677., 3224. Živúcí. Ž. wit. 55. 13. — abs. Člověk žije. Jg. Ží! na Slov. (v Čech. obyč.: zdráv buď). Jg. Žiti — sebe mučiti, přece nechce se umříti. Pk., Lpř. Žíť anebo zhynúť. Us. Šd. Slo- vanský národ jak žije a tyje, wie er leibt und lebt. Us. Tč. Naše svaté toto budiž heslo: zastat sebe, jiného nechať žíť. Ntr. I. 133. Budeme se brániť, kým žijeme. Klčk. Zb. III. 51. Nej žije kráľ! Dbš. Sl. pov. I. 35. Hej, Slované, ještě naše slovanská řeč žije. Pís. Pomni, tak sa časy menia: tys' žil, my teraz žijeme. Taký, hľa los dietok zeme! Btt. Sp. 78. Ja som sa už vyžil, nechce sa mi ďalej ž. Phld. Už Slovensko vstáva, putá si strháva: hoj rodinka mila! hodina odbila, žije matka Sláva. Sl. ps. S mrtvými mrtvý nech sa oberá, to ľúbi život, co žije. Sldk. 355. Ale Tatra preto stojí, i Váh sa vždy valí, a Slováci žijú, ač jim z hniezda mlaď vybrali. Ppk. II. 190. Pracujeme do úpadu, od rána až do večera, a preca sotva že žijeme; Od tých, čo žili, učme sa žíť; V podtatránskom milom kraji, tu je to len radosť žiť! tu sa cítim jako v ráji, tu chcem okom krásu piť! Č. Čt I. 65., II. 218., I. 264. Už nežije (= umřel). Tkč. Kdo se ne- narodil a žije (anjel)? Mt. S. I. 139. Jak žil, tak sa mal, čertu slúžil, čert ho vzal. Sk. Ten nežil, po kom pěkná pověsť nezůstala. Us. Ešte starý pán Boh žije. Zátur. Ty budeš žiť, ja budem hniť (říkává starší mladšímu). Zátur. Jak živeš. tak slyneš; Bohatství hnije a chudoba žije. Šd. exc. — co: dlouhý život žíti. Us. Erasmus žil v skutku život dvojí. Jel. Enc. m. VI. Žije život sladký. Mt. S. I. 57. Každý svoje pole žije = užívá, Val. Brt. D. 303. — komu, čemu. Z. světu, sobě lépe než: pro svět, pro sebe. Bs. Žije si ako pavuk. Mt. S. I. 99. Svým drahým věrným žil a sobě jen. Exc. Vlasti žij a nejen sobě, lidstvu žij, ne vlasti jen. Štulc. I. 87. Vlasti ž. Er. P. 367. Žij velikým věcem. Osv. I. 56. Žije si hoďa pán. Mt. S. I. 99. Kde mi milá žije. Sl. spv. I. 11. Žije-li pak ti ešte i otec? Zbr. Lžd. 65. Cudzím žiješ a nežičíš sebe. Kyt. 1876. 28. Kto národu žil, s národem žiť bude! Btt. Sp. 145. Žili toliko rodinám svým a blahým účinkům pokoje. Ddk. II. 421. Ži člověčenstvu, buď
věrný národu. Č. Ct. II. 163. Oj, šliapal
diabol tisíc liet to semä, bral vieru, jazyk,
národnosť i zvyky: my stojíme a jazyk náš
nám žije. Phld. V. 3. Já chci své vlasti a
císaři žíť. Koll. Zp. I. 380. Žij mi, otec môj,
žij zdravý, spokojný. Zátur. Vinš. I. 14.
Bratři styďme se již ž. jenom sobě, žijme
zasvěcený vlasti život celý. Klc. — kde: V prsích mých černé péče žily. Plk. Ž. mezi loupežníky. Us. Ž. ve vyhnanství. Us., Lpř. Děj. I. 89. Žil více pod oblohou než pod střechou. Šml. Tatry, vy přijměte nás v té úzkosti, u vás chceme žíti a složit kosti. Pís. V dušách našich tvoja duša žije, ač kosti tvoje v zemi ležia. Ppk. I. 53. Jak tu môžeš pokojne žiť? Čjk. 18. Víno, víno budem piti, pokial na tom svete budem žiti. Lipa I. 96. Josef žil pro ně v úkrytu; Žije ve mně Kristus. Sš. Sk. 78., II. 23. Jméno jeho ve věčné paměti národa žilo. Smb. S. II. 118. Keby som ja mala za teba íst (jíti), nežiadala bych si na svete žíť. Sl. ps. 363. Žijte spolu v této poušti. Vrch. Kanec posud žije divoce v Europě. Osv. VI. 552. Mám žiť vo svete, ako hudú, nepovedať pravdu ľudu? Čjk. 77. Dokial vo mne duša na tom svete žije, dotial moje srdce za môj národ bije. Slav. 51. Pod oblôčkom mojím malá zahradôčka, v nej sa ja tešievam od rôčka do rôčka; v nej sa ja tešievam, v nej si milo žijem, z pestrých, vonných kvietkov pekné vence vijem. Č. Čt. I. 62. Zil mladý tento párik medzi sebou dobre a pekne, lebo sa rád mel. Mt. S. I. 56. A v tom domku budeme si žiť jak v raji, sami dvaja. Btt. Sp. 30. Rád by som sa i ja naučiť, ako ľudia vo svete žijú; Žil si on v tej osobytnej chyži ticho ako muška. Dbš. Sl. pov. I. 89., 274. Milujem ťa, dievča, myslím o spôsobe, bych ťa niekdy dostal, mohol žit pri tobe. Sb. sl. ps. II. 1. 123. Jích popoly dávno už čierna zem tam kryje, ale jích meno posial v piesni ľudu žije. Chlpk. Sp. 10. Bulo dobre — ale dávno: žil na svete Slovák slávno; oj, žil si on vo svobode jako ryba v tichej vode. Chlpk. Sp. 48. Keby mi pán Boh dal, co si já vinšujem, potom by věděla, že na svete žijem. Koll. Zp. I. 85. Kterak se ti tam žije? Kterak se ti u nás žije? Us. Sd. Nepřestávejte dobře činiti, nebo časem svým budete ž. v nebesích. Hus III. 300. V siech že vlastech luda mnoho žive. Rkk. 45. U nás žiješ, našim bohům se modli. Hkš. Chceš-li cti nabyti, nesmíš na jednom místě žíti. Bž. exc. — čím. Ž. myšlénkou. Vrch. Myth. I. 218. On slávou žije. Shakesp. Tč. Člověk žije dušou. Hdž. Čít. 220. Napečú presný kus chleba a celý týždeň žijú ním. Phld. III. 2. 138. Chudobný chlebom žije jako pán najvetší. Na Slov. Tč. Lží svět žive. Bž., Lpř. Slepička po zrnečku klove a tím syta žive. Šd. exc. — z čeho: z cizých mozolů. Us. An spravedlivý z víry žije. Sš. II. 30. Zil v Čechách ze svého údělu. Ddk. III. 217. Čo je láska, to ja neviem; však kde býva, to vám povím: Býva ona v srdci dolu, tam si žije z túžby, z bôľu. Čjk. 51. Každý ho omiká, každý z něho žije. Koll. Zp. II. 370. Žije enem z tých polapků (co polapá, ukradne). Slez. Sd. Čo jim dobrí ľudia nadělili, z toho žili; Však sa mi už tajiť nebudete, z čeho žijete. Dbš. Sl. pov. I. 168., III. 70. Svet už raz taký je, z chu- dobného každý žije. Zbr. Báj. (dod. 48.). Jurka začne domu jiť, že sa mu už nechce piť, že nechce viac z vína žiť. Mt. S. I. 213. Z čoho sa najlepšie žije, o to najviac pečuje (hledá pohodlného žití). Zátur. — jak. Žijou jako pes a kočka (nesvorně). Pk. Ž. bez starosti. Ml. Ž. s kým v dobrotě. Rd. zv. Štěstí s neštěstím ob jeden dvůr žive. Č. Každý žije o svém umě. Č. Běda tomu, kdo nepořádkem žije v domu. Pk. Mnohý člověk čerstvě žije. Jd. Ž. způsobem prvo- tinným, jednotvárným, Lpř. Děj. I. 141., ve svornosti, Šmb. S. II. 276., se sousedem v dobrém přátelství, Us., do větru (sorglos), Us. Šd., po baronsku (jako baron, skvěle, dobře), Us. Kšť., blaze, v míru, nepořádně, labužnicky, Us. Pdl., jako pán, Šd., na něčí útraty, vesele, bezstarostně, pohodlně, lehko- myslně, v pokoji, v okolnostech příznivých, nepříznivých, s někým ve shodě, Us. Pdl., o chlebě a vodě, o suchém chlebě, Us., po p dňa na deň tak žijeme, bo si spolu rozumieme. Na Slov. Tč. A ja pojdem do tej Siberie, kde člověk o hladě a smedě žije; Povedá, že chce v lásce stálej se mnou ž.; Göthe žil v bezmanželství aneb raději v mimořádném manželství. Koll. Zp. I. 115., 309.; Koll. IV. 250. Žijú spolu na vieru, na veru (na slub, jako manželé, ale nejsú sesobášeni); Jak kto žil, tak aj umiera. Dbš. Obyč. 32., 107. A tak žili spolu šťastlive, žijú až podnes, ak nepomreli; Kráľ sám chcel už len pri pokoji si žiť. Dbš. Sl. pov. I. 48., VII. 69. Kto jako žil, tak mriet musí!; Tak žili ti ľudíci, malí, zakrpelí, v porobe sa rodili, a v porobe mreli. Btt. Sp. 76., 142. Choc je chorý, musí ísť, choc je mrtvý, musí prísť; tak sa stane, tak ma byť, nemôžem bez neho žiť Č. Čt. II. 88. Aby duch jeho (člověka) pravým životem ž. mohl Ne, abychom podlé těla žili; Žili tu dle svého spůsobu; Lidé, kteří žijí proti víře; Žili podlé zá kona. Sš. J 106., I. 86., II. 3., 35., 98 Chceš-li v pokoji žíti, musíš slepý, hluchý a němý býti; V hanebném sobectví a v chab- nosti ž. Kmp. Č. 155., 134. Ryba rybou, pták ptákem a člověk člověkem žije. Č. Budem sa usilovať, by som vždy tak žil, žeby otec radosti veľkej po mne dožil. Zátur. Vinš I. 15. Rad by na daromnici žiť (aby mu iný poslúžil za darmo); Mladý nevie múdre žiť, starý vie, ale sa mu nesladí; Každý národ musí žiť životem vlastním, lebo to je jeho sladkosť, to je jeho vlastná mať, vlastný dom; Divno, že v poddanstve a v nevoľnictvie žil Slovák svoj živoť nepo- rušene; Tak žime, aby bolo i chleba i neba; Jednoducho ž a jiesť. Zátur. Kdo žije svo- bodné, spává lahodně. Té. Lépe se ctí umříti, nežli s hanbou žíti. Us. Tč. Prostě-li žiješ. sta let dožiješ. Brt. S. 31., Proch., Šd. Žij bez hluku a přilož ku psaní ruku. Hkš. Žije vlk po vůli, ale vyje přes vůli. Bž. Nechtěj ž. sám pro sebe, nezrodilť si se sám od sebe! Bž. exc, Pk. — s kým. Ani s tebou nemohu ž., ani bez tebe býti (praví děvče chudobnému ženichu). Us. S lidmi ž. a se světem. Kká. Td. Se sousedy žil v přátelství. Ddk. IV. 97. Ona s mužem nežije. Us. Šd. Jak za dobře s každým žiješ, hoden si pe- chvaly. Mor. Tč. Jak má kapusnú polievku, s tím najlepšej žije. Slov. Tč. A keď si i vezmeš jednu z tých bohácek, ver s ňou žít nebudeš ani jeden ruoček. Ach Bože muoj, prebože muoj, čo mám činiť? Ako način s mrcha mužom na světě ž.? Koll. Zp. I. 8., 263. Lipa! z halúz tvojich napá- rame lyká, nech roda kmen s kmenom svorne žiť privyká!; Vypáčil si driečné dievča za ženu a žil s ňou statočne v pokoji. Č. Čt. I. 115., II. 479. Svatba sa minula a Janko so ženou len žili ako žili. Dbš. Sl. pov. I. 465. S dobrými skutky dobře se žije. Tč. Kdo chce s vlky žiť, musí s nima výť. Us. Šd. — v čem. Cf. Ž. kde. Žiješ v upomínce mé. Osv. 1. 56. Ž. v Kristu pobožně. Mř. 13. Ž. v poměrech obmezených. Hrts. Arbs. 47. Žila jen ve mně a jen pro mne. Ib. 48. Abys beze vší strasti a péče žil ve mně. Mž. 107. Ty si sal naše mladistvé city, my sme v tužbách tvojich žili. Č. Čt. 11. 143. Jest zákon jediný, v němž všichni žijem. Vrch. — zač. Žili a mreli za svoju otčinu. Č. Čt. I. 115. — na čem Sirota od malička žije na milostinach almužnách. Hdž. Čít. 110. Jest tu v krajine jeden človek, ktorý má na deň kremä tri groše a ešte aj z tých jeden vracie, druhý požičiava a iba na tom tretom sám žije. Dbš. Sl pov. II. 94. — proč. Vz Žíti jak (konec). Pro čin a lidstva spásu žijme. Osv. VI. 298. Žij pre siroty, Tomášu jediný. Sldk. Syt. Táb. 290. Ž. pro sebe a vlasť, lépe: sobě a vlasti. Vz nahoře. — kdy. Za jeho panování žil Petrarka. Ml. Ukrojte si u nás, abyste v nemoci dlúho žili (praví hospodyně, když podává chléb). Brt. L. N. II. 37. Lidé, kteří třemi stoletími před námi žili. Ht. V městě hlavním žilas po svá mladá leta. Kká. Td. 355. Bez tebe (lásky) v tesknosti žiju v svý mladosti. Er. P. 124. Žil v poušti v dávných časech. Vrch. Tak oni žili za čas, kým ona . . . Dbš. Sl. pov. VI 58 — jak dlouho. V hlavním městě dlouhou dobu žila. Kká. Td. 66 Žije, žije duch slovanský, bude ž. na věky, hrom a peklo, marné vaše proti nám jsou vzteky. Pís. Sam. Tomašík. Každý národ celá sto- letí žil. Vlč. Ž. věků věkem. Čch. Bs. 64. Každá krása len chvíločku žije. Ntr. V. 2. Rodičia žijú od rokov už v hneve. Vaj. Tat. a mor. 25. Aby bláhou prostou zmaru od věků žil do věků. Sš. Bs. 21. Ž. osmnácté jaro. Hrts. On žije až posavád, Hol. 53., posud. Z našich (srdcí) nevyhasne (láska), kým žijeme letá, ej, ba ani do konca sveta. Sl. spv. I. 1. Ty dobu tak krátunkú žiješ. Ppk. I. 60. Žij, aspon kým rod slovenských ľudí k žitiu sa z tohto zabitia prebudí. Sldk. Syt. táb. 290. Ozdobujž vás Hospodin, že- byste v láske manželskej po všecky dni života vašeho žili k radosti rodičům a v pří- klad celému priateľstvu; Pred polnocou vyndi pod holé nebe a čítaj hviezdy: čím viac jich načítáš, tým viac rokov žiť budeš; Žili roček, žili i dva, požehnal jim pán Boh syna. Sb. sl. ps. I. 163., 172., II. 1. 87. Bude žiť, kým bude jedna vrana kvákať; Bude žiť ešte dva roky po smrti (žertovně). Zátur. Žil dlouho a umřel skoro. Us. Šd. — od čeho. Dítě žije od šťávy matčiny. Novější vazba. Jg. Ž. od mléka. Us. — čeho = užívati, požívati, gebrauchen, gemessen. Ji- ného zbožie ž. chtěl. St. skl. Cuzieho nic nechtěl ž. Hr. rk. 45. Poďme a živme sbo- žie (fruor). BO.