3. Žíti
3. Žíti, strb. žeti; strč.: žňu, žňeš; žni; žně, žňúc-; žal, žěli; žat (sup.); v jazyce pozdějším jsou i tvary praesentní podlé vzoru tohoto žnu, žneš, žni, žna (žal, žat, žetí); žínati, ve slož žínávati. Vz Gb. v Listech paedag. 1885. 136. Za příčinou zřetelnosti říká lid žnouti, poněvadž žíti znamená také něco jiného. Vz Gb. Úv. 35. Inft. také žati. Imper. žaj = žni. Na Mor. Sš. P. 556. (Mtc. 1879. 146.). Cf. Píti (pnu), Jíti (jmu). - Ž. = srpem trávu, obilí řezati, schneiden, ernten, herbsten. Žeti, demeto, lit. gen?ti, Bäume beschneiden, hauen. Mkl. aL. 271. — abs. Pusť srp svůj a žni. Br. Kdo chce žíti, musí síti. Prov. Kto chce žiť, nech sa kýva. Mt. S. I. 121. Už sme sa nažali, hrstí naváľaly, ktože jich pováže, keď šuhaj nemože? Žni- meže, len žnime, azda keď dožneme, tamto na úvratech šuhajka najdeme. Sl. ps. 135., Koll. Zp. I. 308. Žnimeže ho, žnime, kade ho dožneme, hned domov puojdeme. Koll. Zp. I. 306. Pojďte žat, pojďte žat (volá křepelka)! Er. P. 24., HVaj. BD. I. 179. No ale prečo by si nechcela prsten tento odo mňa vziať? Preto, žeby som žať nevedela, kde som prv nevedela siať. Ntr. V. 62. Iný bude žať, čo vy sejete. Zbr. Hry 28. Žaj srpečku, žaj. Sš. P. 556. Žnite, devčata, žnite. Brt. P. 94. Príroda nám celá hlási: Ten, kto seje, bude žať. Slav. 27. Ej žala já, žala, urezala já se, pre teba, šuhajku, oj zerala (ohlídala, ohlížela) ja se. Koll. Zp. I. 302. Křepelka volá: Pět peněz, pojďte zať sem na mez! Us. Tč. Pomáhej Vám pán Bůh žíti (již ve 14. stol. žencům přávali). — co. Což bude síti člověk, foť i žíti bude. V. Co naseješ, to budeš jísti. V. Anička maličká, kde si bola, źe si sa tak všetka urosila? Bola som v hájíčku, žala som travičku. Sl. ps. Jak živa sem, můj synečku, hrachu ne- zala. Pís. mor. Nad Kostelcem je černý les, žalo tam pět panen oves; Hdo tu trávu žnúti budě, to ten prsten nosiť budě; Vem srpečky, prošvarná děvečko, pujdzemi ho (hrach) žať; Zelená se, má děvečko, mýho otca hrach, až uzraje, má děvečko, budeme ho žať; Dy travičku žala, všeckých pět prstů si požala. Sš. P. 94., 168., 539., 605. Kdo vám tu trávu kázal žíť? Kázal nám otec a máti, travy zelené nažati. Er. P. Za- sial som žitko, nebudem ho žať, miloval som dievča, nemôžem ho vziať. Sl. spv. 181. Nasial som žitko, nebudem ho žať, miloval som dievča, nebudem ho brať. Koll. Zp. I. 308. Išlo dievča trávu žati, panskú lúku vy- žínati. Ib. III. 81. Nebolo jich nikde vídať, len jednoho pšenicu žať. Lipa II. 312. Nasél sem ti, moja milá, na dolině hrach, půjdeme ho zítra ráno, moja milá žať. Jak živa sem, můj synečku, hrachu nežala, ani cepa, ani srpa v ruce neměla. Pck. Ps. 39. Ej moja milá, zelená pohanka, kdože teba bude žať?; Ej moje milé, čierné oči, kdože s vámi bude spáť?; Takú som si vybral robotnicu, že vie žati žito i pšenicu; Žalo, diovča, žalo raž, žalo šošovičku, kosák sa jej vysmikol, po- rezal ručičku; Jedna žala tatarečku, druhá žala proso, jedna byla v žltých čižmách, druhá byla boso; Ej žítko, žítko, žítko bě- lavé, kde ťa bude, žíko, žati, keď já budu v gliedě státi? Koll. Zp. I. 73., 251., 302., 309., 372. — co kde. Obilí na poli. Ros. Tam žnou ženci. Us. Žalo, dievča za po- tôčkem, keď nažalo, naviazalo, dokola sa obzeralo. Sl. spv. IV. 125. Žaly jsou travičku nad strouhou; Abys mi na louce žala. Er. Ps. 154., 481. Žalo dievča trávu nedaleko Temešváru. Ht. Sl. ml. 220. Žalo dívča, žalo trávu nedaleko Velehradu (vinohradu). Sš. P. 189., 538. Žala sem já, žala podlé leni- vého, až sem sa dožala chládku ... Ib. 556. Na záhumní trávu žala, palce sobe urezala; Ráda všetko robím, najradčej žnem v poli, trebas má chrbatík od shýbánia bolí; Pole, širé pole, pokial si moje? Až po ten chod- níčok, kde zne muoj Janíčok. Koll. Zp. I. 294., 300. Žnieš tu, ježtos nesál. M. — jak. Žali ženci po snopě (každý snop). Brt. P. 149. Nechce von mně můj srpeček dobře žiť. Sš. P. 627. Žala by já, žala na širokú postať, keby já věděla, komu sa mám dostať. Koll. Zp. L 300. Žnimeže len, žnime od kraja do kraja, azda si vyžneme švár- ného šuhaja. Koll. Zp. I. 301., Sl. spv. VI. 208. Žaly sme pšeničku od konca do konca, ktorá z nás dostane švárneho mládenca? Sl. spv. II. 77. Obilí se žne a) na pokos = po záhoně od úvrati k úvratím, b) na postať = napříč záhonem od brázdy k brázdě. Na Brněnsku, Tišnovsku aj. postati říkají: jána. Žnou na jáně (na jany). Postať (jana) za- stupuje se po každé znova. c) Na hosera = na kostno, šikmo k brázdě. Mor. Brt. Vz Postať, Pokos. Jako seješ, tak budeš žať. Mt. S. I. 123. Jak budeš síti, tak budeš žíti. Mt. S. I. 121. — komu. Žala by ja, žala, žitko farárovi, keby mi daroval sobáš fra- jarovi. Sb. sl. ps. II. 1. 43. Išlo děvča žito žať zemskému pánovi a jemu sa zazdaly jeho bielé nohy. Koll. Zp. I. 303. Byla ona v hájíčku, žala kravám travičku. Sš. P. 302. Drží mi roboty, ješto by mi měli žíti a vo- ziti. Půh. I. 293. — čím. Srpem se žne, kosou se seká (kosí).,Us. Srpem pšenici na záhoně ž. Us. Tč. Čim budem žať? čím budem žať ? Srpem! srpem! (Tak zpívá plot- níček). Pck. P. 114. — kdy. Obilé na chléb toho měsíce (června) žínává se. Part. Dříve musím síti a pak žíti. Us. Na Lopeníku po- máhají si o žních na vzájem. Při měsíčku sejde se i 30 pacholkův a děvčat s gajdošem. Popíjejíce darovaného jim od gazdy pále- ného a vesele prozpěvujíce za hodinu požnoú celé pole. Tomu se říká: Žac na mesjaček = žetí za světla měsíčního. Brt. L. N. II. 111. Časem svým źiti budeme. Dch. Račil mi Buh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i žać. Sš. P. 19. Co síti budeš v mládí, to žíti budeš v stáří. Mž. 6. Žala som travičku na Jana maličku, porezala som sa na moju ručičku. Koll. Zp. I. 18. Již pozná duše, že co bude kto zde sieti, to bude po smrti žieti. Hus III. 111. Kdo záhy seje, záhy žne. Pk. — co kam. V širém poli roste travička zelená, kam ju žne, tam ju žne tá moje milená. Sl. ps. 304. — odkud. Oni neorali, nesiali, ale žat a žiť chceli z ho- tového. Let. Mt. S. IX. 1. 42. My sme sa s horkosťami a žiaľom uspokojili, ale z hor- kostí a žiaľu budú žať budúci šťastnější potomci naši. Phld. IV. 81. — Vz Bruh, Čubík, Hasákovati, Hóser, Hrabcovati, Hrsť, Jána, Janovač, Kolek, Křížalka, Mandel, Matka, Náklad, Podlomek, Podmandelník, Pokládka, Pokos, Postať, Réthar, Soška, Stonek, Šopka, Táčati, Táčka (snad i v do- datcích), Km. 1885. 5., 6.