Žitný
Žitný = co od žita n. ze žita jest, Korn- (na Mor. Weizen-). Ž. půda, rok, D., otruba, chléb, role, Us., desátek, Dipl. 1723., hon, pleva, kraj, mouka (režná, výražek), strniště (žitiště). Šp. Od plodu žitného. Ž. wit. 4. 8. Ź. nivy, Čch. L. k. 59., žitno zreno, Ev., krajina, NA. IV. 66., sveřep (bromus seca- linus, die Trespe, Korntrespe), Mllr. 26., král (největší klas v žitě, obyčejně hluchý). U Smidar. Kšť. Utrhol si on žitný klas. Sl. ps. 112. Hež vrany na dvě strany, najžit- nějšie zrnečko přijdzě mezi vámi. Kopan. mor. Brt. L. N. II. 166. Budeš-li ješče lítati, budu na tebe lícati; nalícám na tě žitné klas, dostanu tebe brzo zas. Sš. P. 250. Načo sa máš ovsem pásť, když máš žitnú múku. Na Slov. Tč. Tvár moja, kvitni mi ružičkou, budem ťa umývať tou žitnou ro- sičkou sbieranou za rána, kým slnce nevynde na sv. Jana; U mojej materi žitný chlieb na stole, u tvojej, šuhajko, ovsený v komore. Koll. Zp. I. 18., 230. Kolik žitného zrnka do sv. Kiliána (8/7) urostlo, tolik už ostane; prší-li toho dne, bude žito korýtkové. Na Zlinsku. Brt. Kdo květ žitný zí (sní), nebude míti nikdy hladu. Na mor. Val. Vck. — Ž. ulice v Praze. Vz Tk. II. 243.