Živiti
Živiti, živ, živě (íc), il, en, ení; živívati = krmiti, stravovati, vychovávati, nähren, ernähren, unterhalten; nezabiti, na živu ne- chati, am Leben lassen, schonen, nicht töd- ten, das Leben schenken; se = živnosti dobývati, hledati, z čeho živ býti, die Nah- rung suchen, sich nähren, leben; síliti se, pokrm bráti, růsti, sich nähren, Nahrung nehmen. Jg. — abs. Mohl zabiti i ž. Bj. — koho, co. Bůh všecky živí. Otec řekl sy- nům, aby šli na službu, že jich nemá jak živiti. Brt. S. 107. Kdo to stačí ž. pět hlad- ných krků? Šd. Buděš mě, dcero, ž., jak něbudu mocť robiti. Sš. P. 118. Ej, dievča z Pribyliny, ej nech ťa pán Bóh živí! Ej za tebou som chodil dve letá, tri zimy. Sl. spv. V. 180. Nech ťa Boh živí, zakiaľ budú slivy, a keď budú čerešne, potom nech ťa Čert vezme. Sb. sl. ps. I. 121. O živ cára, Bože! Hdž. Rkp. Po hlave ma bijú, pod kamene dajú, cez vodu a oheň prejdem, nožmi ma režú a predsa celý svet živím (chlieb)! Mt. S. I. 134. Kde ty, ja všude s tebou: táto teba bude ruka živiť. Zbr. Lžd. 37. Boh živ ťa, decko! Čo on živí, žije. Phld. IV. 365. Ž. různice. Lpř. Děj. I. 87. Rozejde se s hlavní vodou mlýnská strouha, která živí a žene mlýn. Wtr. v Osv. 1884. Nech vás pán Bôh živí, tatíčko môj drahý! Zátur. Vinš. I. 15. Už začali kosiť trávu, bude mať roháč potravu i kravička, čo ťa živí, oba si to zaslúžili. Zátur. Po- roučímť tebe jemu, aby tě jako syn matku živil a opatroval! BR. II. 379. a. Kázal zlú dceru ž. BO. Ó blázne! kterak bude pak se a tě nájemník ž.? Hus I. 445. Ne pole, ale nivy hospodáře živí. Tč. Důvěřuj se v Boha, un (on) se o tebe stará, on živí vrabce, krkavce, komára. Slez. Op. týd. 1885. č. 21. — Ž. koho = na živě, při životu ne- chati, nezabiti. Móžte mě sto let ž. Kat. 1521. Sedmkrát z ohně vyskočil a klekaje prosil, aby jej ž-li a oni bez milosti cepy bili ženouce do ohně, až zabili a tak upálili. Bls. 66. Poručil svým, aby ho živili. V. Král hrozil, že psa, kočky ž. nebude (ni- koho). Mor. Brt. I (ani) jednoho neživichu. Dal. Jir. 12. Bijte, zabijte, žádného neživte. Pís. hus. Prosi, aby mě živil. BO. Rač mé nebožku (nebohou) ž. Hr. rk. 391. Neživte chuda ni bohatého. Dal. 118. Ni stara ni mlada ž. Dal. 97. — Kom. — koho, se s kým s čím. On ho i s dětmi živí. Ros. Co se s ním živíš? Us. Aby se s dětmi ž. mohli. Chč. 451. Poněvadž mateře jmieti nechceš, abych sě s ní živil, jáť tomu ne- mohu nic učiniti. NB. Tč. 142. — koho, se čím: chlebem, Berg., se kupectvím. V., žebrotou, masem, Us.; rodinu prací svých rukou ž. Ml. Kdo se svou prací živí, o krá- deži nic neví. Prov. Bohatí se diví, čím se chudí živí. Rým. Hovada se bylinami živí. Sych. Živí se řemeslem, kupectvím. Hus I. 282. Ž. se jehlou. Šp. Ž. se ořechy jest prý šp. m.: od ořechův; ale ona vazba jest zcela dobra; cf s ostatními příklady. Ž. se obilím, Št., mlékem. Br., Kom. Ž. se dů- chodem úrody. Kom. Ž. se lupem. Us. Ži- vili sa mäsom a rybami. Sl. let. II. 6. Zá- štím se ž. Msn. Or. 75. A nad to přece (Pavel) rukama sebe a jiné svoje spolupra- covníky živil. Sš. Sk. 241. Mnohý bohatý živi se krví nuzných. Hš. Sl. 140. Posadil ju pod dubem: Živ se tady, má panenko, bukvú, žaludem. Cf. Žalud. Sš. P. 367. Nová právnická škola theorematy svými ž-la ta- kovéto přeceňování. Ddk. III. 230. Slovania najviac, ž-li sa kašou a rostlinami. Č. Čt. II. 381. Ptaným (vyžebraným) chlebem se ž. Kld. Ž. se rolnictvím. Us. Ohříval se sněhem a živil se vůni (byl na váhách). Vlč. Každý vlasti se darmi živil. Hol. 374. Mouřenínů nemalý díl samým tím pokrmem se živí; Raději svýma rukama se živil. BR. II. 12. b., 447. a. Sprostým pokrmem se živil. Pass. mus. 280. Jímž by tělo živil. Pass. mus. 280. Jímž by tělo živil. Št. Kn. š. 6. Chlebem nebeským a vodú ze skály za 40 let se živil. Hus III. 4. Každý ptáček svým se nosem živi. Bž., Pk. Kupec se ne- živí tím, co prodá, ale jak prodá. Tč. Živ se tím, co tvá země dává. Tč. exc. Vz In- strumental. — se. Živí se, jak může. Ros. On se sám živí. Kdo se chce živiti, hladem neumře. Us. Já ledva sama se živím. Dbš. Sl. pov. VIII. 24. Oráč seje semena, aby se ž. mohli. Čt. Kn. š. 4. — se jak: na fatku. V. S bídou a nouzí se živíme. Ros. V bídě a nouzi se ž. Jg. Ž. se dobře, po- ctivé, pracně, bídně, chudobně, nuzně. Us. Ž. někoho na obecní útraty. Us. Počestně jsú se živil. 1515. Živil sa ako vedel po psote a biede; Nebožiatka boly veľmi chu- dobné a živily sa len ta psote; Títo ľudia si pokojne žili a poctive sa živili. Dbš. Sl. pov. I. 239., III. 88., I. 432. Že jsem se ke každému ochotně měl a pracně živil. BR. II. 614. b. Krista, jenž živí všechny svaté v milosti. Hus I. 329. Bohatý sa diví, ako sa chudobný živí; chudobný sa živí snadne, bohatý sa nazdá, že kradne. Na Slov. Šd. —- koho, se z čeho, odkud (neudáváme-li pokrm přímo, nýbrž pramen, z něhož vý- živu čerpáme. Umění, remeslo a p. výživu poskytující klademe do instrumentalu pro- středku). Živí se z práce svých rukou. Kom. Us. Ž. se z výnosu polí, z cizích mozolů, Sych., z hospodářství. Šml. I. 27. Jeničky už potom iba z toho živily sa, čo bohatým ľudom z neďalekého mesta šaty praly. Dbš Sl. pov. IV. 20. Z toho, čo v pamäti, v rozume máme, duch, srdce sa má živiť. Zátur. — co, se kde. On nic nemá, jen se tak při něm živí. Ros. Útlý cit ve svém srdci ž. Gníd. V obyvatelstvu cit národní ž. Šmb. S. I. 191. Naději v srdci ž. Šmb. Pod srdcem té matka živila. Msn. Or. 143. Filip nic nejměl jest, aniž sě jměl čiem mezi lidmi ž.; Tu jest Jiřík prosil pána, aby sě jemu odpustil živiti na tom purk- rechtu s mateří svú. NB. Tč. 145., 142. Musím najíti kostel, nemohu sě u něho ži- viti. Hus I. 445. — co komu. Bože, živ mi moju tetušku premilú. Zátur. Vinš. I. 23. — koho proč. Pro hrdinskou jeho zmužilosť jej živil (neusmrtil). Flav. Ž. koho pro Boha (milostivě zachovati) Dal., Tov. k. 210. — se jak dlouho. Živili se celý rok bramborami. Us. Moje vrúcna žiadosť iné slovo nemá len to, aby nám vás pán Bôh dlho živil. Zátur. Vinš. I. 16. Děkuju vám, otče milý, že ste mne dotad živili, už nebudete. Sš. P. 455. Dokavad ji pán Bôh ž. bude. Pam. Val. Meziř. 191. Neb Bóh. pravý, živý na věky věkoma živí. Výb. II. 9.