Živořiti
Živořiti, il, en, ení = živiti, ernähren. Slov. Bern. — Ž. = nuzně žíti, das Dasein nothdürftig fristen, ein klägliches Dasein fristen, eine Scheinexistenz fristen, vegetiren. Koll. Ž. = nuzně se živiti, sich küm- merlich nähren. Plk. Já nežiju, já leda ži- vořím. Us. Tč. Klášter jeptišský udržel se živoře a beze všeho významu. Ddk. V. 329. Živorí nežije, hovorí nemý je, vidí a temný je, ten čo sa neučí, čo ničoho nevie, leda telo tučí. Hdž. Šlb. 26. Nová doba svitla, nový život hlása; jak nechceš živoriť: hor slovenská chasa! Syt. táb. 12. — kdy kde. Kde ještě posavad jejich rumy živoří. Koll. III. 193. Vkus až do té doby v rodech lid- stva jen chudě živořil. Vlč. Tužb. 66. Na konci minulého století živořili už jen po vesnických chatrčích zbytkové našeho ná- roda. Vlč.