Živý
Živý. Cf. Mkl. Etym. 411. b. Ž. společ- ník. Vz Vš. VI. 20. Buďte zdrávi, vy krajané živí, já som dobojoval, bojujte že i vy. Koll. Zp. 1. 37. Aby ho za živa červi žrali! Us. Tkč. Živ vyskytuje se rádo ve tvaru jmen-
ném: Kdo to směl živ učiniti? Hrad. 76. b
Plakala nemajíc své paní živa čím pochovati
Pass. mus. 473. Auvech žeť mi (Marii) živě
jest ostati. Modl. 169. b. Cf. List. fil. 1886.
410. — Ž. subst. Běží jako ž. (čerstvě).
Pojedeme jak živí. Us. u Kr, Hrad. Kšť.
Leze živý na živého po železe na dřevo
(jezdec — kůň — třmen — sedlo). Brt. —
Živu býti. Člověk jsi, krátkého živ jsa
času. Bart. 124. Slyším, že naše živu býti
nic nenie. Kruml. 288. a. Ač tak živu býti
jest. Ž. wit. Ezech 16. — jak. Ktož sám
sebú nemóž živ býti, jistěť umře Št. Kn š
40. Ne v jednom chlebě jest živ člověk,
ale ve všelikém slovu, jež pocházie z úst
božích. Ib. 54. Jsúc živi nepořiedně. Ib.
49. Kromě těla býti živu Ib 71 — čím.
Loupežem živ jest. Výb. II. 988. Duch du-
chem živ jest. Šf. III. 195. Zvířata jedno
druhým živo. Výb II. 1586 Ž. Bůh. K živu
Bohu úpěl. Hrad. 132. b. — Ž. = čerstvý
atd. Ž. moc mne od tebe neodtrhne. Šml.
Živou věcí nedopustil toho. Kom. Ž. cit,
slovo, smysl pro krásu, Dk., interess, úča-
stenství, Tš., touha, naděje. Stárek Oči
nabyly živějšího lesku. Alb. Živá červeň
květů. Čch. Když jsem kázání živou řečí
přednášel. Jr. K. I. Čiernuška, čierna, čo
sa ti má stáť, keď sa do ťa bude ž maso
pcháť (čižma — noha). Slov. Rr. MBš. — Ž. = čirý, pouhý. Samá živá skála. Rr. Sb. — Ž. vlas Jak jej na Mor. zhánějí. Vz Mtc. XV. 290. = Ž. oheň (boží, dřevěný, lesní, nový) = třením dřev způsobený. Mách. 150.