Živý
Živý. Vz Gb. H. ml. III. 1. 292. Živého dobre viezt, slezie; Do živého mu prišlo; Má živé sriebro v hlave; Živý mrváň vyslú- žila; Živí na krivde, mŕtvi na pravde; Ž sa smrti bojí atd. Vz Zát. Př. 383a. Nenechá živého, mrtvého na pokoji. Hoř. 97. Živou mocí se bránil, že tam nepůjde. Hoř. 85., 91. Sr. Mrtvý. Čihi, mihy, dnes si živý, zajtra nevieš, kde budeš. Mus. slov. III. 26 Tá rýž je sama živá charba. Mtc. 1899. 288. — nač. Je živ na ruce (co rukama vydělá). Mus. ol. 1898 121. — z čeho. Spravedlivý živ bude z viry. Št. Kn. nauč. kř. Valach je živ aj ze slámy, ale jak! Šeb. 25. — čím. (Kdo to učiní), ten životem živ bude. Chč. (List. fil. 1898. 474. ).