Žízněti
Žízněti, 3. pl. žíznějí, ěl a žízniti, 3. pl. žízní, il, ění; obyčejněji: žízněti a žízniti; žíznívati, žížnívati = žízeň míti, Durst haben, dürsten. Cf. Bž. 192., 196. — abs. Žízniti. BO. Žieznímy a lačnímy. ZN. Žízní-li kdo, poď ke mně a napí se. Jan 7. 37. Lačněl, žízněl. Pís. br., BR. II. 178. b. Žaludek prázdný jsa lačni a žízní. Kom. — po čem, nač: po vodě, na vodu. Us. Tč. — proč. I žíznil tu lid pro nedostatek vod. Mojž. II. 17. 3. — jak. Hrozně žízním. Čím kdo více pije, tím víc žízní. Bř., Šd. — kde. Nebudou tam lačněti ani ž. více. V. — čím: horkem. — Ž. = žádati, žádostivu býti, hledati, dürsten, begehren, sich sehnen. — po čem, po kom: po bohactví, zboží. V. Touhou duše jeho ž-la po milence. Šml. I. 48. Žíznil přede vším po spáse ženy, po spáse lidské. Sš. J. 66., L. 129. Po svých rodičích ž. Na Ostrav. Tč. Po tobě žízní duše má. V. Tu mňa si žížnácím po mej krvi Nemcom odevzdal. Hol. 390. — Ros., Kram. — čeho: chvály něčí; Duše má žízni tvého potěšení. V. Nasytiž se krve, jíž jsi žíznil. Br. Něčí krve ž. Har. I. XXX., Hos. 133., Prot. 188., BR. II. 124. b., Brt. S. 31., Hu3 III. 85., Chč. 443. Ž. spravedlnosti. Mat. 5. 6., Ev. Mat. 57., Br., Hus II. 426. Žák musí vždycky umění ž. Kom.D. 108. Žízní duše má Boha, Boha živého. Žalm 42. 3. — čeho jak. Znaje to, že tyranné, zakusíce krve nevinné, den po dni více jí žízní. BR. II. 64. a. — k čemu. Žíznila duše má k Bohu, k studnici. Kram.