Žíznivý
Žíznivý, žížnivý (zastr. žeznivý, žezivý, žezlivý); žízniv, žízniv, a, o = žízen mající, durstig. V. — abs. Když jsme tě viděli žiezniva, dali sme tobě píti. ZN. Lačen jsem byl, žiezniv, nemocen. ZN. Žízniv jsem byl a napojili ste mě. Hus II. 5. (I. 140., 451.). Ž. kůň u vodě si nevybírá. Č. M. 190. Na boží narození kdo pije vodu, je celý rok žízniv. Na mor. Val. Vck, — jak. Podlé těla lační a žízniví k jídlu a pití chuť mají. BR. II. 19. b. — Ž. = žádostivý, durstig, begierig. — čeho: krve, V., peněz, Ros., spasení, Pass., pravdy. Výb. Srdce lásky a blaha ž-vé. Šml. I. 40. Statečnosť činí lačné a ž-vé spravedlnosti; A jako ž-vé spravedl- nosti napájí (církev). Hus II. 426., III. 52. — po čem. Us. Dch. — Ž. = suchý, vy- prahlý, dürr, ausgetrocknet. Ž. země. Ros. Tebe žizní duše má, po tobě touží tělo mé v zemi ž-vé a vyprahlé, v níž není vody. Žalm 63. 2. Prší-li na velký pátek, bude ž. rok. Slez. Šd. V Bystersku. Sn. — Ž. = horký, heiss. Ž. slzy. Msn. Or. 79. — Ž. = žízeň působící, Durst machend, erregend. Ž. povětří. Plk. — Ž. uhel = řeřavý, glü- hend. Ž. železo. Us. Rgl. U Klat. Kd. Také na Mor. — Ž. = v žízni žádaný, dem Dur- stigen erwünscht. Napoj mě těch ž-vých potokův. 12. hod.