Žíž
Žíž, e, m., sřněm. ses, sesz, seis, fr. six. Mz. 379. — Ž. = šest ok na kostce, der Sechser im Würfelspiele, Venus. Koll. St. 85. Oba žíže = 12 ok. Koll. St. 85. Žíž (6), ciňk (5) nedá, eš (eso), touš nemá, kotr (4) dryje (3) zaplať. Touš, eš nemá nic, žíž, ciňk nedá nic, quater drye pomáhej. V. Oba žíže hodil. Aby ona tobě toho se ne- odměnila, žíž (6) za eš (1) neodplatila. Lomn. Hosp. 160. Uvrhl jsem dva žíže; Já mám s žiežem eš, ti sú nejednomu obervali pleš. Výb. II. 32. Sedne-li mi kostka žížem. Dh. Jir.