Žižka
Žižka, y, m,, demin. slova Žíha = Si- gismund. Hanka v Mus. 1854. 269. Jan Ž. z Trocnova † 1424. Vz Tk. III. 2I., 638., IV. 747., V. 265., VI. 10., Jg. H 1. 659., Tf. Odp. 98., Jir. Ruk. II. 377., Šb. H. l. 311., Sbn. 590., 623., 626., 628., 630., 937., S. N., Sdl. Hrad. III. 308. Jan Ž. O sepsání životopisu jeho pokusil se V. V]. Tomek. V Praze 1879. Nadal mne co Ž. mnichy. Č. Pamatuje Žižku na Hradisku (je stár). U Litomš. Bda. — Ž. Jan Max, rytíř, nar. 1681. Vz S. N. — Ž. Jan z Trocnova, Žižkův otec. Vz Tk. Ž. 1., 2. — Ž. = tolik co jedno- oký. V. Ž. jednooký jest. Kom. — Ž., s pří- hanou o slepém n. hloupém, kterýž oči maje nevidí. Cos žižka (což nevidíš) ? Ros. Slepý žižko, dívej se lépe. Us. Slepý ž. Č.