Žlab
Žlab (zastr. žleb), u, žlábek, žlebek, žlíbék (na Slov.), bku, žlabec, žlebec, bce, žlábeček, žlábček, žlíbeček, čku, m., žlabisko, a, n. V již. Čech. žlab u mlýna, žleb ve chlévě; Dej kravám do žleba. Kts. — Ž. = důl, úzké údolí, roklina, úžlabina, enges Thal, die Mulde. Jg., Vck., Bkř., Šd. Suchý žleb. Jíti žlebem. Boč. A blesk siká zlobně v zem- ské žleby. Sš. Snt. 61. Bystré vody v horách a dunajky na záhonech dělají žlaby v zemi. Na Ostrav. Tč. Šlo, nedošlo žlíbek, na něm byl krchovek; Vezměte mja sebú do tých tmavých žlebů, Thalschlucht. Sš. P. 161., 181. Já chcu chleba! Odpov.: Běž do žleba! Je tam zajíc, dá ti krajíc a sýra jak sekyra. Pck. Ps. 98. Toho lesu až po žleb a hranici popovskou užívati mají. List z r. 1592. Ž. údolí, die Thalsohle. Š. a Ž. Ž. Crhův = údolí sv. Cyrilla u Velehradu. Škaredý žlab = strmá úboč na západní strane takmer pod samým štítom Kriváňským. Č. Čt. I. 170. Žleb babí, byl úval u Čelechovic. Pk. — Ž. = malý úvoz, kleiner Hohlweg. Vz Vývozek. Mor. Vck. — Ž. vodní, po němž někam vodu vodí, die Wasserrinne, Wasser- leitung. Ž. = krně, Rinne. V. Žlábek = výpad vody. V. Ž. jalový, das Fehlfluder, Sl. les., odpadný, die Abfallrinne, odtékací, der Abflusskanal, ž. k vylévání, die Guss-, Ausgussrinne. Šp. Žlabové a vodovodové z Advy svlažují louky. Koll. III. 209. Dobrá voda na járku, kdo má blízko frajerku, ešte lepšia na žlebe, kdo má milú pri sebe. Koll. Zp. I. 9. Po lidských žlabech kalná voda teče (pomluva teče). Koll., Lb., Pk. — Ž. = řečiště, das Flussbeet. Dch., Lpř. Děj. 1. 39. — Ž. mlýnský, die Wasserkehle. Ž. na kolo, kudy voda na kolo teče. Při hřebenáčích skládá se ž. z hlavního prahu, ze štětů, ze sloupů, dlažby. Mysl. Ž. mlýnský skládá se z podlážky a dvou stranic či bortův. NA. IV. 23. Ž. vodního kola, das Radgerinne. Prm. Veď ste vy z Horice mlynár, ktorému koleso vŕzga, že ho až do Rapčic počuť a čo si vodu nosí na žlábky v zástere? Phld. IV. 359. Ž. jalový. Ž. pod kolem. Ž. z fošen sbitý, k vedení vody na stroj, spodek slove dlažba a postranice pažení. Vys. Žlábek, do kterého se stavidlem z vantrok svrchní voda na kolo vodní pouští; Voda běží žlabem na kolo. Vys. Vz Strouha. — Ž. na střeše. die Dachkehle; Dach-, Regenrinne. . Ž Ž místo, kde se dvě střechy stýkají. Bkř. =, odkapový, die Traufrinne, Nz., odkapní, Prm. IV. 263., Jdr., odtékací, die Abfluss- rinne, Šp., postřešní, vodosvodný, Zpr. Arch. VII. 54., nákrovný, die Dachrinne. Nz. Ti pak měšťané, kterých pán Bůh všelijakým spůsobem na hůrách, na žlebcích zachránil. Sl. let. III. 29. Pakliť císařská pře má lepší základ v právích (než pře stavů), tedy jsou stavové na celé království břímě přetěžké vložili, ale nad to králi velikou křivdu učinili a jej jako pod žlab hodili. Skl. IV. 130. Trefil z deště pod žlab. Ale z deště pode ž. jsem přišel (Cf. Přišel z kyje na palici). Koll. Zp. — Žlábek pivní, spílací, die Bierrinne. Suk.— — Žlábek u komína = dymník, aby nezatékalo, die Schossrinne. D. — Žlábek k vedení rozpuštěného kovu, die Leitrinne. — Žlábek u ručnice, dráž, drážka, die Nuthe. Čsk. Vz S. N. Ž. = drážka nabíjáku, die Ladstockknute, -rinne. Čsk. — Ž. = pramen, die Quelle. Nemôž byť národ druhého rabom, keď sa domáhá k roz- voju žlobom, voľnú keď má osvety púť. L. Kubáni. — Ž. = druh cedníku. Ž. na šťávu, die Saftrinne, na těžkou šťávu, die Dick- saftrinne. Šp. — Žlábek klínu, die Keilnuth. Šp. — Žlábek na včelní matku, trubka, das Weiserhaus. Ž. = rýha v úlech dzierzonských, do které se rámky nebo trámky zasouvají. Všk. — Žlábek v stavitelství = všeliká pro- hlubnosť zvl. k okrášlení sloupův, die Kehle, Riefe, Kehlleiste. Ž. rovný, prutovní, pře- klopený. — Žlábek pod nosem = důlek. Kos. — Žlábek = trubka, céva v těle, die Röhre, der Kanal. Ž. jaterní, slźní, zevnitřní ušní, sluchový, močový, semenný, chamový. Ž. obloukovitý, semicircularis, pololýtkový, se- mifibularis, poloměsíčitý, semilunaris, polo- blanový, semimembranosus. Nz. lk. — Ž. = pošva mateční, die Mutterscheide. Ssav., Krok, Ja. — Žlab, žleb, dlouhé koryto, do kterého dobytku žrádlo, píce se dává, der Trog, die Krippe im Stalle. V chlívích žleby i řebřiny ať jsú vždycky spraveny. V. Hryzou se co psi o kosť, co koni o žlab (jsou ne- svorní). Td., Mus. Má (vysoko) vysoký žlab. Vz Hladový. Č., Lb., Kšá., Slm., Kšt., Dch. Žlab jest z jednoho kusu dřeva vytesané koryto pro krávy (koně); krátký žlábek sluje koryto, které obyčejně z desek je sbito. Tč. Ž. (koryto) někomu podnésti, Einem den Brodkorb hoch hängen. Dch. U muziky hodný chlap, doma koně žerou žlab. Čes. mor. ps. 242. S kopce mě drž, do kopce nežeň a u žlabu nezapomeň (koně). Us. Ntk. Třeba mu ujať žlábku (nepovoliti ve všem). Slez. Šd. Ze zlatého žlábku ona jich (koní) futruje. Sš. P. 735. Na veliký pátek vymetá hospodyně koštětem žlab, aby dobytek dobře vyžíral; koště se pak hodí na střechu a o čarodějnicích se spálí. U Bydž. Kšť. — Žlábek, osada. Sdl. Hrad. IV. 257. — Vz Žleb, Žleby, Žlíbek.