Žlabina
Žlabina, y, f. = žlebina, dřevo vydlabané, žlab, die Rinne, Ros., der Viehtrog, die Krippe. Kone jedia, kone pijú z prázdnej žlabiny a já som sa namiloval švárnej diev- činy. Sb. sl. ps. II. 1. 128. — Ž. = dlouhý dolík, strouha, příkop, der Graben. Ros. Cesty při ž-nách. Zř. těšín. art. III. — Ž. = údolí, úžlabina, das Thal, die Mulde. Kká. v Osv. I. 256. Tichý vetrík veje hlbo- kou dolinou, mutný Váh sa leje kriváňskou ž-nou. Mt. S. I. 9., Sb. sl. ps. I. 9. Ta šťáv- natá údolí, tam ty srázné žlabiny a strminy, tu ručí potoky a přebohaté na zeleň lesy v domovině. Ntr. VI. 186. — Ž. = šev na lbu novorozence, die Naht. Krok II. 277. Ž. čelná, plosinka, glabella. Nz. lk. — Ž. zubní = mezera mezi zuby, der Zwischen- raum der Zähne. Ja. — Ž. = žlabina, lejsna, die Kehlleiste. Kal. hosp. 1810.