Žláza
Žláza, místy také hláza, zastr. žléza, y, f. MV. — Ž. = ústroj zvířecí, který z tekutin, jež z krve do něho přecházejí, různé jiné hmoty připravuje (šťávy trávicí, pot, moč, mléko, slzy atd.), die Drüse, glandula. S. N. Ž. potní, slzové, sliznice, voskovatinné atd. Vz S. N. 1. Žlázy slinové (Speicheldrüse): a) podušná, b) podsaničná, c) podjazyčná. Žlázy podušné vedou slinu z krve vyloučenou lícemi do úst, ostatní ji pouštějí pod jazyk. 2. Břišná ž. padá nedaleko žaludku do přední části střeva — do dvanácterníku. 3. Játra, vz Játra. Pž. Žlázy slinné, ž. žaludková, slzná nad lůžkem oka, mlíčná, ohryzková (na ohryzku, brzlík), žlázy jazykové, čelistné, záušní (záušnice), hrudní, mízní, žaludová atd. Krok. Ž-y nahrnuté či hromadné či skupené, zusammengesetzte, aggregirte Drü- sen, glandulae conglomeratae, laločnaté, g. conglobatae, zrnaté, g. acinosae, rúrnaté, g. tubulosae, Nz., pyskové, Lippendrüsen, klubkovité, Knäuel-, podjazykové, Sublin- gual-, pohlavné, Geschlechts-, víčkové, tří- selné, Leisten-, okružné, Gekrös-, předstojná (předstojnice, prostata), ž. cév krevních, Blut- gefäss-, kostrčná, Steiss-, pepsinová, Pepsin-, příušná (příušnice, parotis), tuková (míšek tukový, Talgdrüsse, Fett-), rourovité či tru- binovité, schlauchförmige D., osamotnělé, solitäre D., Nz. lk.; ž. skořápečná (u korýšů), zelená (u raka říčného), Ves. IV. 130., šut- ková (glandula pinealis seu pituituaria, Mus. 1880. 192., jedovatá, die Giftdrüse, Posp., slinná brouků, Kk. Br. 10., miazgová, glan- dula lymphatica. Let. Mt. S. IX. 1. 53. Ná- uka o žlazách; roztažení žlaz mizních, lymph- adenectasia; zánět žlaz mizních, lymphade- nitis; tkanina žlaz, das Drüsengewebe, Nz. lk.; naduření žlaz prsních přívalem krve, choroby žlaz prsních, přeplnění žlázy prsní mlékem (galactostasis), úbytí žlázy prsní (phthisis mammae). Kžk. Por. 447.—451. Cf Čs. lk. II. 30., 74., 122., IV. 267., 283., IX. 42., Schd. II. 333., 345.—346. Onemocnění žlaz, hydroadenitis. Čs. lk. IV. 283. Otok žlaz n. jen prostě žláza. Z hnisu pak s masem svaleného a srostlého dělá se ž. Kom. Žlaz sebrání. Lék. kn. Zapálení či zánět žlázy. Ž-y se mu zapálily. Sych. Ž. hrdelní naběhlé (bulky, hrče), ku př. krtice. Ja. Ž. v hrdle (hrdelní), za uchem (záušní, záušnice).
V. Otok žlaz v tříslech. Ras. Má-li někdo
oteklou žlázu (bouli) a potře-li ji prstem
mrtvoly, ztratí se mu. U Měst. Král. Kšť. — Ž. = nemoc koňská, žlázy mezi čelistmi na- běhlé, kach, chřípěcí pravé. Ja. — Ž. v ro- stlinství = výrostek zakulacený n. válcovitý z lůžka květního, z listův a jiných údů vy- lučující lepkou kapaninu; chlupy s tako- vouto hlavičkovitou žlázkou na konci slovou žláznaté, žlázonosné. Čl. Kv. XXX. Cf. Kk. 9. Ž. = ústroj rozličný na povrchu rostliny, alespoň v jistém čase obzvláštní kapalinu vylučující a obsahující; sestává buď toliko ze sklípkatiny n. př. na listech meruzalky černé, na rozhách a řapíkách trnovníku: ž. sklípečnatá, glandula cellularis; nebo se skládá ze sklípků a žil, jako na řapíkách mandloně obecné, kaliny, na listech višňo- vých : ž. žilnatá, gl. cellularis vascularis, Gefässdrüse. Vz Rst. 528., 51., 172., 175