Žloutek
Žloutek (zastr. žlútek), tku, m. = žlutá, vnitřní čásť vejce; opak: bílek. V. Ž. va- ječný, der Dotter, das Eiergelb. V. Vz Schd. I. 411. Ž. tvořivý, der Bildungsdotter. Nz. lk. Ž. bledý, tmavý, tvorčí, živný. Ves. I. 71., 82. Dá-li se otelené krávě do pití ž., stluče se od ní máslo žluté; dá-li se jí do pití ž., tlúček a hřeben, vemeno se jí ne- zvalí (nepodebere); Roztluče-li kdo na štědrý večer vejce a jsou-li v něm dva žloutky, bude šťasten. Na Mor. Val. Vck. — Ž. = čásť jádra, vitellus. Jádro skládá se z bílku děloh, z kle (klíčku) a žloutku. Rostl. — Žloutky = houby, fluctea. Rozk. 76. Sukně z mořských žlútků udělané. Alx. Fab. c. 125.