Žloutenice
Žloutenice, e, f., žloutenka, y, f. = žlutá nemoc, die Gelbsucht. V. Ž., icterus, nemoc povstalá nashromážděním žluči v krvi. Vz více v S. N. Na Slov. také zlátěnica, žltě- nica, žltenka, žltačka. Ž. černá (náčernice), die Schwarzsucht. Ž. nic téměř netrápí. Kom. Krve ztráta působí závrať a ž-ku. Us. Na ž-ci stonati, D., umříti. V. Kosatcový kořen vyčišťuje ž-ci potem. Byl. Vz Pot. Kdo se dívá po tmě do zrcadla, dostane zlátěnicu. Na Mor. Brt. Kdo uzří ponejprv žito kve- toucí, utrhni tři květy ze tří rozličných klasů a pozři je; ten nedostane toho roku ani zimnici ani žloutenku. Mus. 1883. 476. Kdo má žloutenku, ať si lehne do konírny, když se kydá hnůj a zbaví se jí. U Král. Hrad. Kšť. Míšeňská jablíčka zahánějí žlou- tenku; Utírá-li si nemocný po tři dni ráno před východem slunce obličej skrojkem novopečeného chleba, pozbude žloutenky. U N. Bydž. Kšť. Má-li kdo žloutenku, po- může se mu, plivne-li mu baba z nenadání do obličeje. Us. Kšť. Vz Kv. 1855. 343. Proti žloutenici prospívá prý dobře naříz- nouti nemocnému špičku nosu ale jen tak, co by se krev ukázala. Mus. 1955. 54. Kdo má ž-ku, dívej se do žlutého skla nebo do kalichu a ztratí ji. Us. Kšť. Ž-ku léčívají věcmi žlutými. Vz Sbtk. Výkl. 20. Jak se ještě mimo to léčí? Vz Zlatenka, Kámen (v těle), Mus. 1853. 478., Mtc. 1979. 38., Cs. lk. I. 89., 170., 195., II. 54., 72., IV. 330., V. 127., 313., VIII. 88., Tk. 81., 89., 97., 105., X. 269.