Dodati
Dodati. — abs. Dorota nechtěla d. a trhu držeti. NB. Tč. 196. — co komu. D. něčemu cenu, Osv. V. 1., půhon, Zř. F. I., tělesu určitý tvar. ZČ. I. 249. Dodal nám 4 zl. ostatních peněz, list páně Maršálka NB. Tč. 52., 98. Bude-liť chtieti těch 15 sraziti, nechť mi ostatek dodá. Ib. 65. D. něco úřadu, aby věděl, čím se spravovati, zur Kenntniss und Darnachhaltung zustellen. J. tr. — komu čeho (čím). Průvodem svým jízdám jeho lesku dodával. Sdl. Hr. 1. 3. D. komu srdnatosti, smělosti, odvahy, chuti k jídlu, strachu, váhy. Us. Pdl., Šmb., Lpř., Posp. Rým dodává veršům lahody. A tak jej zahrajte, žialu jej dodajte. SI. sp. 19. Keď si dve spievajú, keď si jedna druhej hlasu dodávajú. Sl. sp. 51. Takej já ci, ta- kej radočky dodávám: nežaluj, nebanuj, ani sa nestaraj. Koll. Zp. I. 115. — jak. Aby (zločinec) na hrad pražský tím způ- sobem dodán byl. Václ. VIII. — co jak odkud. Jakž to buď na zlatě nebo na stříbře z hor do mince dodáno bude. Nar. o h. a k. Jak je vzal, tak jich pánom dodal bez porušení pečeti. NB. Tč. 83. Rychle dodala hlasem prosebným. Šml. — kam. Aby bylo dodáno (psaníčko) Kačence do domu. Sš. P. 124. D. někomu něco do ru- kou. Šp. Ti majú do města u vazbu dodáni býti. Zř. F. I. D. něco k dskám. Zř. F. I.