Žluť
Žluť, i, f. = žluč, die Galle. Na Mor. Tč. Vz Žulť. Polívečka hovězí, šohajíčku nejez jí; dala sem do ní žluti, že k tobě nemám chuti. Sš. P. 476. — Ž. = žlutá barva, gelbe Farbe. Ž. alžbětská, amberská, der Satinober, anilinová, antimonová, attická (Vlšk. 97.), barvíková, barytová, cinková, čínská, císařská, dubová, chaluhová, che- mická, chromová, indijská, jezabelová, kad- micová, kaselská, kasslergelb, kolínská, krá- lovská, květová, listová, mineralní či nero- stová, mízová, das Schüttgelb, naftalinová, neapolská, nerostová, nová, ochrová, olovná, oranžová, orleánská, pařížská, patentová, permanentní, pryskyřičná, rezová, rytová, das Waugelb, světlá, temná, Turnerova, ura- nová, veronská, zinková, železitá, železná. Kh., Prm. III. č. 2., SP. IL 103., 104., Stč. Al., Ktzr., Wld., Nz., Šp. Cf. Šfk. 313., 315., 317., Šfk. Poč. 271., 315., 326., 317., 537., Kk. 138., 210., 234., Bř. N. 200., KP. IV. 129., 182., 683., 685., 692.—694., 704., 711., Schd. I. 348.