Žlutý
Žlutý; žlut, a, o, gelb. Žl-bťi», flavus ze želčb, želťb. Mkl. aL. 269. Ž. hlína, Kom., barva. Byl. Vz S. N. Ž. slíva (podlouhlá, větší než špendlík); Květná neděle, modrý pondělek, žlutý úterek, kulhavá středa (sazo- rnetná, černá), zelený čtvrtek, veliký pátek, bílá sobota — v pašiový týden. Dch. Ž. tváře, Us. Pdl., koženky (lederne Hosen), Šd., dřevo (pryzila, brezalka žlutá, das Gelb- holz), jablečná kaše žlutá, gelber Apfelkoch, Šp., kaše (prosná, jáhalná), Hdž. Šlb. 85., víno (vz Víno), Us., plémě (mongolské), Stč. Zmp. 841., hlinka (melinit), Bř. N. 166., kotel (varní, čásť varostroje), KP. V. 109., skvrna či důl ústřední uprostřed sítnice. Dk. P. 21. Výtah z pryzily žluté, der Gelb- holzextrakt. Us. Šp. Žlč je žltá, nemá do- brej chuti, keď sa pohne z místa svého, silně k němu nutí. Na Slov. Tč. Jemu po- čarovanému synovi poslal jakejsi ž-ltej vody. Phld. III. 3. 296. Klince, klince, žlté klince, netreba ste mi na vence. Sl. spv. I. 29. Klince, muožete už žltým kvitnúť, už musím od vás odvyknúť. Sl. ps. Poslal mi hrebének žlté vlasy česať. Sl. spv. 116., Sl ps. Šf. II. 114. Poznám si já, poznám, moji frajerečku, nosí za záhrení žltú fijalečku. Sb. Sl. ps. II. 1. 54. Čo kropíš tými slzami moje žlté vlasy? Č. Čt. I. 241., Sldk. 445. Pekná Ka- tarínka v okenečku stála, svoje žlté vlasy hrebenom česala. Č. Čt. I. 128. Žlté je to, měkké je to a jí se to (maslo). Mor. Tč. Balt je šuhaj krásny, belasé ma oči, kol hlavenky pieskov žltý vlas sa točí. Vaj. Tat. a mor. 11. Mala žlté vlasy, po nich tulipány. Koll. Zp. I. 71. Tá prvá má žlté vlasy, tá druhá má zlaté pásy, tretia oči počerné, len že sa jej falešné; Keby dali, čo sa dlžni, kúpil by si žlté čižmy. Koll. Zp. I. 71., 328. Podajte mi praporce žlu- tého, tať barva jest stálosť každého šle- chetného. Výb. II. 45. Špinavá ž. barva jest barva hanby, odporu, neladu. Barva žlutozelená znamená závisť, žlutá růže ne- věrnosť; V národních písních zřejmě vy- stupuje na jevo odpornosť žluté barvy. Vz Sbtk. Rost. 47. Sila jsem zelenou (rozma- rinku), žlutá mně vychází. Pís. Ž. moře = severových. čásť moře čínského mezi Čínou, Mandzarskem a Koreou. Vz S. N. Pět set žlutých (= dukátů) v sázku. Čch. Mch. 20. Měl hodně žlutých (dukátů). Us. Dch. Ž. jako vosk, Jg., Šd., jako žarůžek (ranun- culus), Brt., jako žárúš, Šd., jako petrklíč. Slez. Šd. — Ž. v botan. Ž. vrba = potoč- nice, salix vitellina, die Dotterweide, Sl. les.; fijala, cheiranthus, die Lakviole, gelbe Lew- koje, gelbe Viole; žlutý trank = iva, ivka polní, cypřiš polní, zběhovec, teucrium cha- maepitys, der Günsel, wilde Hanf, Erdweih- rauch, Je länger je lieber, das Schlagkraut, die Eidfichte, Feldcypresse. Mllr. 31., 104., Slb. 337.; ž. jehlička, akát. Vz Slb. 527., 524.