Žnec
Žnec, gt. žence, m. = kdo žne, der Schnit- ter. Ž. = kdo srpem obilí žne, kosec kosí kosou trávu. Tč. Pan páter sa dívá, či sa dožne niva. Koll. Zp. I. 303., Sl. spv. 136. Ach žito zelené jak tráva, je na něm žencov vejše práva. Sš. P. 554. Jde-li někdo vedlé ženců, neříká jako v zimě: ,Dobrý den', ale říká: ,Pán Boh daj štěstia' a při od- chodu: ,Pán Boh pomáhaj.' Koll. IV. 115. Nevyberaj dievča v tanci, ale v letě mezi ženci: pozřiže si po údolí, akié ona hrstě valí; Jdú ženci z roli, prestierajte stoly, stoly javorové, obrusy kmentové. Koll. Zp. I, 305., 308. Za ženci klasy sbírati. V. Ženci na pole, včely s pole. Prov. Neptává se dobrý žnec, jestli dlouhý záhonec. Sv. Mar- kýta vede žence do žita. Us. Šd., Tč.