Žnivo
Žnivo, a, obyč. žniva, pl., n. = žně, der Schnitt, die Schnittzeit. Vz Žeň. Na Mor., Slov. a ve Slez. Mtl., Tč., Bkř., Vck., Šd , Brt. Za žniva je mnoho ženiva. Tč. Jdeme ze žniva. Mřk. Oženil se starv sivy štyry tydně přede žnivy. Sš. P. 711., Sl. ps. Šf. II. 134. Ve žniva se kľudí, pan muss die Gelegenheit benützen. Slez. Šd. Jdeme na Hraděc na žnivo. Slez. Šd. Letos bylo to žnivo smutné. Ib. Šd. Na žniva a na mlatbu chodívají do Rakous. Brt. L. N. II. 113. Čas žniva. D. Našeho pána žnivo teraz se dokončilo a súsedovo stojí, bo se ho čelaď bojí; Žnivo sme dokonali, palce sme pore- zali, treba by nám rentečky pozavíjať pa- lečky. Koll. Zp. I, 308. Jestli se vrba vy- pučí před Jiřím, bývá žnivo před sv. Annou. Kld. — Ž. = co se žne, úroda, obilí, was geerntet wird, das Getreide. Tč. Na Mor. a Slov. Posledním žnivem na (mor.) Valaš- sku je pohanka anebo oves. Vck. Našeho pána žnivo skoro se dokončilo a súsedovo žnivo na poly v polu shnilo. Koll. Zp. I. 308.