Žold
Žold, u, m., něm. Sold, cf. lat. solvo, solidus. soldus. Milites habuit ad soldos. Žold římský a řecký. Vz Vlšk. 429. Ž. = plat vojenský, mzda najatému vojínovi, der Sold, die Löhnung, stipendium. Ž. dáti, platiti; ž. měsíčný; na vojně z ž-u sloužiti; ž. vypovědíti (službu); z loupeže lidu žold platil. V. Nedoplatek žoldu, der Soldrück- stand. Dch. Na žoldu býti, für Sold dienen. V. Aby je v počtu do 10000 lidí branných přijal netoliko v ochranu svou, ale i na žold. Pal. Děj. IV. 2. 338. Vojenskou službu přijal a svůj první žold v Praze sobě zasloužil. Bck. II. 3. 23. — Ž. = žoldánek, peníz v Čech. v 17, stol. běžný. Ros. Má žoldy = peníze. Us. Mšk. Žoldáctvo, a, n., das Söldnerwesen, -thum. Šbr., Čch. L. k. 14. — Ž. = vojáctvo, die Soldateska. Čsk.