Žumpa
Žumpa, y, f., na Slov. žomp, u, m., z něm. Sumpf, Mz. 381. Ž. = jáma, v níž se voda shromažďuje, zvl. v báních, vlk, topidlo, tůně, požeradlo, žumpník. Vys. Jakoby do ž-y upadl. Ros. Po povodni jsou na lukách hradišťských samé žumpy a vodonče. U Uh. Hrad. Tč. — Ž. = díra v zemi, stará studně. Us. — Ž. =jáma v zemi k zadělávání vápna, na hlínu, die Kalkgrube, D. — Ž. = nástroj k vyvážení vody ze sklepův, z lodí, z bání atd., die Pumpe Vodu z lodí ž-ou vytaho- vati. Kom. — Ž. = jamka (nebo kolečko křídou naznačené, kam se při hře boby šoupají). Us. Kšť., Srd. — Ž. na mláto, die Träbergrube. Zpr. arch. VIII. 88. — Ž. na výkaly, špínu, smetí, kaliště, lejniště, die Senkgrube. Zpr. arch., Šp., Šd., Ktk., Dch. -- Ž. = šupka, obecní vězení, šatlava, das Gefängniss. Us. Kd. Sedí v žumpě. Vck. Dáti někoho do žumpy (do chládku). Dch Do žumpy s ním! Šm.