Dohnati
Dohnati, doženu, dožeň, -žena, -hnal, án, ání; dohoniti, il, ěn, ění; doháněti, ěl, ěn, ění; dohnávati, dohánívati = na jisté místo hnáti, bis wohin treiben; přidržeti, donutiti, puditi, nabízeti, antreiben; dostihnouti, einem nachsetzen, einholen, erreichen; dotříti, do- raziti, angreifen, anfallen. Jg. — abs. Já tam dnes nedoženu. Jg. Dohonil, co zameškal. Us. — co, koho: stádo, V., štolu, Vys. Přece ho dohonil. Jg. — koho k čemu (čím): Kázáním ku poslušenství. Kom. D. někoho k něčemu ostnem, mocí, násilím (donutiti). V. Nouze mne k tomu dohání. D. Co tě k tomu dohnalo? Rk. Někoho k učeni, Ros., k pláči. V. Vz Chléb. — (koho) kam: koho před soud. D. Dohnal do Varšavy (doběhl). L. Pastýř dohání dobytek do salaše. L. On jako slepý na nepřítele dožene. Prov. On je na cestu dohání. Kom. — koho v čem — vyrovnati se mu. L., Us. D. koho v běhu. — komu, čím (natírati naň, in die Enge treiben). Sm. — co čím: klín palicí d. Kom., Rk. — koho, čeho. Dohnal záhonu, života (dokonal, dokončil). Jg., L. Dlouhého života d. L. Dříve než (Vlasta) svých (dívek) opět dohnala, sedm lepších oštípem prohnala. Dal. — se čeho. Dohoním-li se jich. Br. — (se) koho kde. Na tom místě se jich dohonili. V. Na půl cestě ho dohonil, Ml., na útěku. Nt. Dohonil ji u vrátek. Er. P. 55. — aby. Dohnal žencův, aby prudčeji žali. L.