Dohnati
Dohnati. — co: zanedbané vyučování školní d. Us. Pdl. — koho. Hodonské zvony dozvonily, Ulianku dohonili. Sš. P. 168. Dozralého zloděje dohoní kulhavý bi- řic. Jir. Anth. III. 275 Kdo zajíca pusť z hrstě, fažko ho dohoní. Tč. D. znamená v těch přech, v nichž potřebí bylo trojího půhonu, posledním půhonem pohnaného sku- tečně před soud dovésti; poněvadž pohnaný nebyl povinen při prvním a druhém pů- honu k soudu se dostaviti, proto se říkalo o obou těchto půhonech, že jimi pohnáno n. sehnáno bylo, kdežto o třetím půhoně, po kterém pohnaný se postaviti musil, se říkalo, že pohnaný dohnán byl. Bdl. dle Kn. rož. čl. 55., 57., 64., 65, 68., 106., 201. Jsem pohnán a dohnán. Faukn. D. opět koho = vrátiti se k němu. Dal. 10., 83. — koho k čemu: k samovraždě. Us. Já ho k tomu doženu = přinutím Brt. D. 206. — kam. Což nevrlosť mysli jeho dohánéio ku výši povážlivé. Šml. I. 48 D. krávu k býku, Us., zvěř na ránu. Šp. Manžel musí vyživení doháňať do domu a manželka ochraňovať a prirábjať k tomu. Glč. II 377. Sak ste vy vědzeli, že sem ja chudobná, že vám nedoženem kravičku do dvora. Sl. sp. 160. — co komu. Měli ste si vybrať nevěstu bohatú, co by vám dohnala kra- vičku rohatú. Sš. P. 542. — se čeho čím. Ty běháním souchotin se dohoníš. Us. — koho jak. Co budzěš ucěkać za cely rok, dohoním ja čebe na jeden krok. Sš. P. 13.