Dochovati. — co, koho
Dochovati. — co, koho. Aby(s) jměl, ktoby d-val tvú starosť. Bj. Ubohá kačica, už sem dolétala, už sem své kačátka, už sem d-la. Sš. P. 531. — koho (akkusativ) čeho. Brt. S. 3. vyd. 44. Jindřich matku svú smrti d-val. NB. Tč. 161. Dcera otce svého d-la smrti. Arch. I. 171. On Konrada smrti dochoval. Let. 14. D-vajíc mne smrti učinieš s zbožiem, což chceš. Pass. 44. — čeho komu. A co zbude, mají (poručníci) toho sirotkům dochovati. Zř. F. I. F XVIII. — co, koho jak dlouho. Mají zločince d. až do soudu nejprvnějšího. Zř. mor. 1604. Ale dochoval jeho až do manželstva: Ktož- koli chtie svú čistotu až do smrti d. Št. Kn. š. 61., 79. — (se, co komu) jak. Dochovaj sa radši mladencům. Sš. P. 712. Aby mu království v cele d-li. V. Ten statek bez škody sirotkům dochován býti nemohl. Zř. mor. 1604. On mateře smrti d-val. NB. Tč 161. Aby jich smrti dochoval. Ib. 208. D-vav jich smrti uvázal se ve všecko zbožie jeho. BO. — se čeho. Opis od roku 1390. časů našich se d-val. Mus. 1880. 462. Zna- menaj, kak máti neb otec přejmějí, než se dítěte d-vají. Št. Kn. š. 41.