Dojeti
Dojeti, dojedu, jel, jetí. Vz Jeti. Dojezditi il, ění; dojížděti, ěl, ění; dojižďovati = k cíli přijeti, bis wohin gefahren, geritten, gesegelt kommen, anlangen; dostihnouti, ein- holen; přestati jezditi, aufhören zu fahren, reiten, segeln. Jg. — abs. Dnes tam nedo- jedeme. Us. — čeho, koho (gt. ). Dříve než města dojeli. V. — Jg., Dal., Háj. —na co, na koho. Dojíždím na koho (dorážím, ich setze ihm zu, dränge ihn). Kom. — koho čím: poštou. Us. D. někoho palašem, pěstí (udeřiti). L. — odkud. Z dalekých krajin tam dojíždějí. Har. — na koho proč. Na své bližní k zlehčení jich nedojíždějte. Br. — kam (do čeho, k čemu, nač, kdy). Na noc do města dojeli. Har. Do Turek d. Har. Dojel až k městu. Dojížděti se k městu, na město. Zlob. — si pro koho: pro nevěstu. Us., Plk. — na koho čím: jazykem jedo- vatým (dorážeti). L. —koho kde. Dojel ho u Prahy. Ros. — koho na čem. Pomsta i na chromém dojede. Č. D. koho na koni, na voze, na lodi. Nt. — se čeho. Durch das Fahren erlangen. Již se toho jednou do- jezdil. Ros. — kudy čím. Portugalci začali neobyčejnou cestou po moři svými lodími dojížděti. Har. II. 123.