Dojeti čeho
Dojeti čeho. Jak dojižďali palacu pan- skeho. Sš. P. 40. Dojeli Jericha. Har. I. 176. Praští houfové řeky d-li; Drslav dřív než Vácslava dojel, až rychle skočil s koně. Háj. 53., 72. Nebudu moci prve d. tebe, než v úterý bohdá k obědu. Arch. II. 42. Jakž brzo Libuše doje. Dal. 7. Dojev jich. Dal. Dojev sv. Prokopa. Hr. ruk. 15. a. — kam (kdy) Ve 20 minutách vlak dojíždí na stanici. Mour. Trp ženičko, trp bolu, až dojedzúm do domu; Jak dojel k otcovi, všeci ho vítali; A jak už dojeli za ty hory druhé, Turek sa ohledl; Dyž tam dojedeme; Abychme d-li k mojé milé na noc; Jak na konec d-ly (koně), pěkně si zarzaly. Sš. P. 85., 130., 140, 459., 460., 533. — jak si proč A já si to dovedu, že si pro té po jedu čtyrma koňma vranejma. Sš P. 269. Neplačte, tatíčku, šak já vám dojedu na vraném koníčku. Ib. 595. — kdy. Dojel za smrákání. Kká. K sl. j. 13. — se čeho. Dojezdil se smrti. Us. Msk.