Dojiti
Dojiti, 3. pl. -jí, doj, doje (íc), il, en, ení; dojívati. Na Mor. cabati. D. = prsoma ssajícího krmiti, dítě kojiti, mléko dáti, zu saugen geben; mléko dávati, Milch geben; vyssáti, odírati, Jemanden melken, zupfen, aussaugen. Jg. — abs. Ta kráva dobře dojí. Loďka dojí (teče). Us., L., Šm. Ne vždycky kozka dojí (ne vždycky je žeň). Ros. Tvrd kozel dojiti (skoupý nerad dává). Prov. — koho, co. Dojka dítě dojí (kojí). Na Slov. Dojiti krávy, kozy. Psa neb kozla d. (darmo co dělati). Lidi d. = je odírati. Jg. Dobré mléko dojí. Sp. — kam: do dĺžky, do dojačky, do dojáče, do hroty, do hrotice. Vz Krajáč. — co čím: vemeno prsty, rukou d. Us. — kde: v chlévě. Us. Selka dojí kraví vemeno při jeslích. Pt. — co komu z čeho. On jim dobře z vorka (z měšce) zlato dojí. L. — skrze co z čeho. Aby skrze něj (kostel) z jich statkův dojili. Chč. 376.