1. Dojíti
1. Dojíti, dojdu, -jdi, -jda (ouc), došel, dojití; dochoditi, il, zení; docházeti, el, ení. Vz Jíti. D. = přijíti, kam kdo sobě uložil, bis wohin kommen, gelangen; dohoniti, einholen; dosíci, nabyti, dostati, erlangen, erreichen; až do jistého času choditi, do konce jíti n. choditi, zu Ende gehen, auslaufen, aufhören zu gehen; plniti se, státi se, in Erfüllung gehen; dospěti, dozráti, zeitig, vollends reif werden; ubývati (stárnouti, hynouti, vypro- dánu býti), abnehmen, eingehen, zu Ende gehen. — abs. Všudy byl a nikam nedošel (o tom, kdo vše začíná a ničeho nedokončí). Č. Štědrý daleko nedojde. Prov. Kdy tam dojdu? Vlídný všude dojde. To dítě tam nedojde. Žena dochází (brzy porodí). To ovoce už dojde (uzraje). Slovo proroka dochází (vyplňuje se). Zboží došlo (vyprodalo se). Hodiny došly. Us. On tam často dochází. Jg. Rok dochází. D. Již čas došel. Došel list. Peníze došly. Víno došlo. Ten člověk již dochází (stárne). Jg. — co: sukni dochoditi (= donositi, dotrhati). L. — koho (gt. ), čeho: města. Us. A to krále všecko docházelo. V. D. cíle, věku, svých let, Jg., šedin, lásky, dobré manželky, poznání, svobody, cti, úřadu, zlého n. dobrého jména, V., darů, odplaty,, slávy, milosrdenství, hanby, Br., míry, Šm., cesty. Jg. Večerom dochodia vrchu. Pov. 23. D. těžkých muk. Kat. 2578. Kehdy docházeše posleda vojev. Rkk. D. vlády, vítězství, odpočinku, víry; návrh tvůj dochází schválení a uznání mého. Nt. Ta řeč dochází srdce. Sych. Pokora milosti, pýcha dochází žalosti. Prov. Došla ho zpráva, list. V. Že toho dojdem. Št. — Háj., Bl., Svěd., Troj., Kom., Kat. 2034., Bart. — (se) čeho po kom, po čem: domu po rodičích. V. Po niti klubka dojdeš. Prov. Klubka po niti d. (o počínání opatrném). Č. — k Čemu, ke komu, kam, v co. V knihy městské d. zbraňuje. Schön. K srdci docházejí věci dů- vodně. Kom. K němu d. nelze (je nepřístupný). V. D. k pánu, V., k cíli, Kom., D., k městu docházeti. Ros. D. k úřadu. Chč. 380. Po hladu k tučným stolům d. Chč. 375., V. Lékař k nám přes den dochází. Sych., Lk. K té radosti došli. Št. — koho, čeho v čem, kde. Otce v ctnostech d. (rovnati se). L. Nikdo svých snažností v tomto světě nemůže d. Š. a Ž. — na koho, nač. Dochází naň hrůza. Bib. Vše zlé došlo na nás. Jg. Na věc samu došlo. Šm. Musí na to d. Šm. Však naň také dojde. Šm. Počkej, až na tě dojde. Us. Nyní došlo na tebe. Na posměváčka taky dojde. Us. Už dochází na má slova. Vz Na- plniti se. Ml. Teď došlo na nás. Když na něho došlo, vypravoval (zbytečně se říká: Když naň řada došla). Brt. — komu. Došlo nám víno, zboží, pivo. D. Došla nám trpělivosť. Došel mu duch (dech). Us. Králi dojde poselství. Troj. Došly mu peníze. Sych. Již mu došlo (jest po něm). Us. — kam: do města, na vrch. Jg. Dochází chvála tvá až do končin světa. V. Dojíti do království nebeského. St. — do čeho (jak velice). To nás do živého dojde. Kom. Došlo do tuhého. Nt. — komu pro co: pro pivo. Jg. — kam s čím. S ko- runou mučedlnickou k Bohu dojde (se dostane). Dal. — čím. Obilí, ovoce horkem došlo (uzrálo). Us. Jablko ležením dojde. Jd. — čeho čím. Došel čelem místa. Prov. Čeho dobrotou d. nemohli zlostí dovésti chtějí. L. Dojdeť někam čelem místa (svéhlavý). Č. Zkušením jsem toho došel. Jg., J. tr. D. něčeho prosbami. Nt. Dvěma sty dukátův mohli jsme svobody d. Vrat. 172. — čeho skrze co: velikého cíle skrze malý d. Mk. Svého dokonánie (své dokonalosti) abychom došli skrz něn. Kat. 2081. Úřadu skrze pochlebenství d. Chč. 882. — koho, čeho z čeho. Umění správy obce z samého zkušení došel. V. Z smíchu nemúdrého muží dojdú smutka velikého. Dal. Došlo mu to z vůle boží. Plk. — od koho, od čeho. Věci od okolních zemí docházejí. Har. Přízně od něho došel. V. Od krále důjde cti. Br. — čeho kde. Přízně a lásky u někoho d., V., milosti. Ml. Takovým chováním u nikoho cti nedojdeš. Ml. — čeho, co na kom. Může dlužníka obstaviti a na něm záplatu a summu hlavní docházeti. Zříz. Těš. — (čeho) s čím. Nedochodila s tím dítětem (potratila). Ros. D. statku v držení s povolením práva. Pr. D. hanby s čím. Nt. — se čeho = cho- zením dosíci. Jg. — o čem kam. O hladě domů nedojdeš. Us.