Dokázati
Dokázati, dokáži, zal, án, ání; dokazovati = dovésti, beweisen, erweisen, überweisen; dosvědčiti, an den Taggeben, zeigen, beweisen, bezeugen; přivésti ke skutku, konati, dovésti, způsobiti, zu Stande bringen, ins Werk setzen, ausführen, leisten; divy dělati, mit Kunst- stückchen sich hervorthun. Jg. — co. Ten dokazoval kusy (umělecké; hloupé). Us. Cos dokázal? (provinil). D. — co za co. Šest mil za dvě hodiny dokázal (učinil). Jd. — čeho: své síly, rekovství, Kom., Br., radosti (= plésati). V. — Jel., Ros., J. tr. Své vděčnosti, věrnosti. Nt. Dokáži toho, že jsi vinna. Br. — čeho na koho. On toho naň dokázal. Kom., D. Bezbožnosti naň dokázal. Br. Dokázal na ně z úst jejich, že lhali. Br. — čeho kde: před soudem, před právem. D. V bitvě své udatnosti dokázal. Us. — čeho čím. Pilností toho dokázal. Troj. Něčeho dů- vody, D., činem d., Šm., pouhým rozumem. Ml. Zlatem všeho dokázal. Jg. — čeho ke komu: lásky. Bib. Dokázal k němu milosrdenství veli- kého. Br. — Dobrotivého otce povahy k němu dokázal. Br. —V. — co na kom. Tím moc darův na sobě dokazovali. Br. — čeho za co: vděč- nosti za dobrodiní d. Kom. — komu. Doká- zalo se mu zlodějství. D. — co komu: zločin, lépe: dokázati n. provésti na někoho zločin n., děje-li se svědky: usvědčiti na někoho zločin, usvědčiti někoho v zločinu. Jv. — že. Dokáži toho, ze jsi vinen. Br. — adv. Krátce, obšírně, patrně, zřejmě, světle, sku- tečně, v skutku d. V.