1. Dolíčiti
1. Dolíčiti, il, en, ení, dolíčeti, doličovati, dolíčívati, doličovávati = dočísti, vyčísti, vollends aufzählen; dojistiti, dotvrditi, doká- zati, bekräftigen, beweisen; se = dokázati, erweisen. Jg. — co. Víru počal doličovati. Pass. — co čím. Žalobu přísahou d. Koc. A to svědky dolíčiti chci. Schön. D. něco životem (durch Zweikampf beweisen). Gl. Neb to do- líčichu sami starých králóv příhodami. Alx. 1142. Právo ludmi d. Arch. I. 467. — čeho. Uměli pravdy d. Št. — čeho čím: přísahou. Er., J. tr., Dal. Doličoval toho rozumem písma, Leg., svatým písmem. Rk. Chci vám toho divy d. Výb. II. 37., 38. Vedle práva toho všeho ohnivým železem d. chci. Háj. — kde. Překladači v obraně doličují (uvádějí), proč ... Novot. — co komu. Doličují nám to slova věcné pravdy. Scip. To vám dolíči (dolíčím = dokáži) rozumně. Kat. 2050. — čeho na koho. Neb ti všickni mají se rozvésti, může-li to býti na ně dolíčeno. Št. — se čeho čím: přísahou. Pr. měst. — Lom.