Dolíčiti
Dolíčiti. Brig. k. VII. 8 a. — abs. Do- líčen byl jeho nepřítel, probatur inimicus. BO. Činíš se biskupem a nemoha d. Dal. 85. — co: počet, peníze = dopočítati. Ostrav. Tč. — čeho. Smil v. 2071. Tohoť chci d. Výb. II. 38. Musíš toho d. Dal. D. pravdy; Jakž toho sv. Augustin doličuje. Št. Kn. š. 141., 210. — co, čeho čím. Právo ludmi d. Kn. rož. 122. Nechcete-li věřiti, chci vám divy d. Výb. II. 37. To doličichu sami sta- rých králóv příhodami. Alx. V. v. 2426. (HP. 59.). Toho chciu svým mečem d. Dal. 42. Sv. Jakub počal jim písmem křesťanskú vieru doučovatí. Pass. mus. 352. Já chci toho písmem d. Sv. ruk. 145. Toho chce životem d. (na důkaz pravdy chce souboj podniknouti, duello probare. Cf. Pokázati). Kn. rož. čl. 124., 127., 134. Rozličného písma rozumem (smyslem) toto dolíčil. Pass. mus. 463. — Arch. I. 467. — kde. Jakož níže dolíčeno bude. Tf. H. 1. 11. Což napřed na pohanech doličuje. Sš. I. 17. — čeho jak. Netřeba tu šíře doličovati, kterak . . . Mus. 1880. 225. Podobenství tohoto mohli bychom každým směrem d. Mus. 1880. 478. — o čem. Jak o tom Tertullian doličuje. Sš. II. 76 — že. Netřeba šířeji doličovati, že ... . Mus. 1880. 448., Osv. I. 485., Dk.