DoložitiDoložiti, il, en, ení; dokládati, doložo- vati, dokládávati; doklásti, -kladu, -dl, -den, -dení = ostatek položiti, vollends legen, er- gänzen; přidati, beisetzen, zusetzen; tvrditi, bestätigen, bekräftigen, darthun; se
= tá- hnouti se, odvolávati se, sich berufen
, beziehen, zu Zeugen nehmen, zu Rathc ziehen. Jg. — Ve výměru má se doložiti. Rd. —
co. Jméno vlastní d. Har. — (
co)
čím. Doložte chlebem (říká se těm, kteří se strojených jídel do syta nenajedli). Žertovně: Doložte vodou. Us. Komu se věci nedostává, slovy dokládá. L. —
co k čemu (čím). Toto k závírce dokládám. Har. K lepšímu objasnění doložil přednášku příklady. Ml. —
co na co, na koho. Ruku na někoho d. = trestati. Ros. Ránu na někoho d. Bib. D. na ořech (pravé uhodnouti). Prov., Jg
., Šm. Nesmí na to do- ložiti (výslovně pravdy mluviti)
. Č. —
do čeho, kam. Do vyššího práva doložiti = appellovati. Pr
. cís. rkp. —
co komu. Do- ložil mu i to, že... Solf. —
na koho čím. Doloží naň Bůh hněvem. Kom. —
čeho. Dobrý to groš, co kopy doloží (ji doplní). L. I toho doložil, že... Br.
Flav. Oni
mezi jiným i toho dokládají, že...
V. —
čeho kde: v smlouvě. Er. —
čeho čím. Těch tří kop ti svými doložím
. Svěd
. —
se komu nač. Dokládal se mi na svatosť. Bož. Němc. I. 330. —
se čeho: Svědomí a nálezu sta- rého se d. Vš
. D. se Boha, V
., svědků, Rk., výroku spisovatelova, listin, zákona. J. tr. Do- kládati se rady starších. Výb. II. 55., -- se
čeho kde, V této knize se i toho do- kládá (zmiňuje se). Akt. m. Ferd. a Št. Ve všech věcech se ho dokládal. Rvač
. D. se v něčem někoho, Bart. I. 32., svědomí svého. Brt. V žalobě se něčeho d. Nález pr. —
se koho na čem. Na všem se ho dokládá, St. skl. —
se kým (nověj
. vazba). Dokládá se Bohem, Us., Bruncvík,
lépe: se čeho.