Doložiti
Doložiti, il, en, ení; dokládati, doložo- vati, dokládávati; doklásti, -kladu, -dl, -den, -dení = ostatek položiti, vollends legen, er- gänzen; přidati, beisetzen, zusetzen; tvrditi, bestätigen, bekräftigen, darthun; se = tá- hnouti se, odvolávati se, sich berufen, beziehen, zu Zeugen nehmen, zu Rathc ziehen. Jg. — Ve výměru má se doložiti. Rd. — co. Jméno vlastní d. Har. — (co) čím. Doložte chlebem (říká se těm, kteří se strojených jídel do syta nenajedli). Žertovně: Doložte vodou. Us. Komu se věci nedostává, slovy dokládá. L. — co k čemu (čím). Toto k závírce dokládám. Har. K lepšímu objasnění doložil přednášku příklady. Ml. — co na co, na koho. Ruku na někoho d. = trestati. Ros. Ránu na někoho d. Bib. D. na ořech (pravé uhodnouti). Prov., Jg., Šm. Nesmí na to do- ložiti (výslovně pravdy mluviti). Č. — do čeho, kam. Do vyššího práva doložiti = appellovati. Pr. cís. rkp. — co komu. Do- ložil mu i to, že... Solf. — na koho čím. Doloží naň Bůh hněvem. Kom. — čeho. Dobrý to groš, co kopy doloží (ji doplní). L. I toho doložil, že... Br. Flav. Oni mezi jiným i toho dokládají, že... V. — čeho kde: v smlouvě. Er. — čeho čím. Těch tří kop ti svými doložím. Svěd. — se komu nač. Dokládal se mi na svatosť. Bož. Němc. I. 330. — se čeho: Svědomí a nálezu sta- rého se d. Vš. D. se Boha, V., svědků, Rk., výroku spisovatelova, listin, zákona. J. tr. Do- kládati se rady starších. Výb. II. 55., -- se čeho kde, V této knize se i toho do- kládá (zmiňuje se). Akt. m. Ferd. a Št. Ve všech věcech se ho dokládal. Rvač. D. se v něčem někoho, Bart. I. 32., svědomí svého. Brt. V žalobě se něčeho d. Nález pr. — se koho na čem. Na všem se ho dokládá, St. skl. — se kým (nověj. vazba). Dokládá se Bohem, Us., Bruncvík, lépe: se čeho.