Doložiti co
Doložiti co: podpis jména, den Namen- zug beisetzen. Šp. D. pěsničku = uměti do konce. Mor. Brt. D. 207. — k čemu (čím, jak). Poněvadž Vlk ku právu svými pe nězi dokládal, toho se nám jemu hájiti ne- zdálo; Ale Prokop podle něho ku právu dokládá a jeho v právě neopúští. NB. Tč 122., 134. — nač. Já si na to doložím (já se na to podívám; uvidíme, zdali ano či nic). Mor. Bll. Dokládal sa mi na svátosť. Němc. I. 330. — co komu. Dává jim tu vinu, že jí nedoložili její véna půl třetího sta hřiven. Půh. I. 128. — se čeho (čím, v čem) = odvolávati se k čemu, aby prav- divosť výpovědi lépe dotvrzena byla. Bdl. Dokládám se živého Boha, že . . . Šmil. I. 41. D. se čeho čím. Kos. 01. I. 164. Že on se Boha dokládal, sich berufen. Žer. Záp. I. 268. V tom se dokládám svědomí svého vnitřního. Bart. V tom se d-dá desk. Arch. I. 464., Kn. rož. č. 19., 20 , 23., 131., O z D. Jestliže by se toho v žádosti d-dal. VI. zř 82., Nál. 159. Dokládajíce se i pamětí ně- kterých lidí. 1532. Mus. 1880. 449. Ve všem se ho (Boha) dokládati. Smil v. 335. Že sú se ve všem tak pěkně Boha dokládali. Št. Kn. š. 92.(171.).— za koho. I nebylo jest zúplna i doložili jsú zaň srarší. NB. Tč. 42. — kde o čem. V osmém zpěvu dokládá se o přemožení Hyrkanův. Jir. Anth. I. 3. vyd. 32. — jak. Dokládal s úsměvem. Osv. I. 271. Dostatečně něco doložiti. Jdn. 166. To mohou (úředníci desk) při přítomnosti obojí strany opraviti neb doložiti. Zř. F. I. C. XIX. Vz D. se čeho. — čím kdy. Pakli by se co nedostalo, jmá dlužník hotovými penězi doložiti třetí den. P. Svb. 50.